Spor dědice se třetí osobou (TEASER)

Dnes si povídáme o zmaření díla objednatelem a nároku zhotovitele na sníženou cenu za dílo. Konkrétně se zabýváme § 2613 OZ: jaké případy můžeme označit za zmaření díla objednatelem a co vše si musí zhotovitel na původní cenu díla započíst? Nejvyšší soud se ve věci sp. zn. 23 Cdo 2153/2024 zabýval metodikou stanovení snížené ceny a my k tomu přidáváme ještě něco navíc.

Dnes se opět po čase vracíme do oblasti dědického práva, když na pozadí dvou rozhodnutí (NS 24 Cdo 2900/2025, NS 24 Cdo 2655/2025) řešíme, jak se postavit k majetku, který nebyl předmětem projednání v pozůstalosti, ale dědic ho chce bránit nebo vymáhat vůči třetí osobě. Soud rovněž trochu vyjasňuje další problém - kdy dochází k nabytí dědického práva. A abychom se “neutopili” v procesních detailech, přizvali jsme si k povídání notáře Filipa Plašila.

V epizodě nejprve vysvětlujeme základní parametry regulace bezdůvodného obohacení, abychom pak mohli posoudit, kdo je aktivně legitimován v případě, že podnájemce neoprávněně přenechá jednotku k užívání další osobě - přísluší aktivní legitimace vlastníkovi, nebo nájemce? A je důležité, zda jde o období po dobu trvání podnájmu, nebo o období po jeho skončení? To vše na pozadí rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3353/2024.

V této epizodě se na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu věnujeme problematice ušlého zisku (sp. zn. 25 Cdo 548/2025). Rozebíráme, kdy lze žádat ušlý zisk, který by byl získán v rozporu s veřejnoprávním pravidlem (zde konkrétně šlo o nájemné z nájmu uzavřeného v rozporu s veřejnoprávním určením nebytového prostoru), ale především se věnujeme dlouhodobé judikatuře Nejvyššího soudu, která chybně užívá pravidlo "pravidelného běhu věcí", aby v rozporu se zásadou plné náhrady škody omezila náhradu ušlého zisku.

V tomto dílu se zaměřujeme na judikaturu týkající se subrogačního regresu dle § 1937 odst. 2 OZ ve vztahu k bankovní (finanční) záruce, konkrétně k regresu upravenému v § 2039 OZ (29 NSČR 62/2023). Jaký je jejich vztah? Vstupuje výstavce záruky poté, co plnil, do postavení původního věřitele? Na začátku se věnujeme obecně tématu záruční smlouvy a finanční záruky, na konci zase vzájemnému vypořádání více zajišťovatelů.

Zavítali jsme na Nejvyšší soud a povídali si tam s Petrem Šukem, místopředsedou Nejvyššího soudu, o potkávání se akademie a justice - co od sebe čekají, jak na sebe reagují, jak soudci snášejí kritiku a o mnoha dalších tématech.

V poslední letošní epizodě se na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 590/2025 věnujeme výkladu § 2630 OZ, který k nám transplantoval québecké pravidlo o společné odpovědnosti poddodavatelů, projektantů a dozorčích osob při zhotovení díla. Jde o dost nesystémové pravidlo a jeho uchopení není vůbec jednoduché. Týká se odpovědnosti za vady i odpovědnosti za škodu?

Dnešní epizoda je propojena s dílem č. 39. V ní jsme řešili, zda může třetí osoba, jež není povinna k uhrazení dluhu, plnit věřiteli bez souhlasu dlužníka. Nyní se opět vracíme k § 1936 odst. 1 OZ a řešíme, za jakých podmínek je věřitel oprávněn odmítnout plnění dluhu třetí osobou. Jde především o to, co je to souhlas dlužníka, jak ho lze udělit, komu musí být udělen. Ale nejen o to, jak jste u nás již zvyklí. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 293/2025

Nutnou obranu si jako okolnost vylučující protiprávnost spojujeme především s trestním právem. Ale ona je samozřejmě důležitá též v rovině civilní, neboť s odpadnutím protiprávnosti odpadá též povinnost k náhradě škody. V tomto dílu si tak povídáme na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 611/2025 o předpokladech nutné obrany dle § 2905 OZ.A ještě připojujeme regulaci krajní nouze ze slovenského návrhu nového OZ, jak o něm mluvíme: (1) Kdo v krajní nouzi způsobí škodu, aby odvrátil od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí, je povinen ji nahradit.(2) Povinnost k náhradě nemá ten, kdo poškodil nebo zničil věc, která byla zdrojem nebezpečí, sám toto nebezpečí nevyvolal a nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak. Pokud je zájem ohroženého ve srovnání s významem ohrožující věci nepodstatný, má ohrožený povinnost zásah strpět.(3) Použije-li ten, kdo odvrací škodu, k jejímu odvrácení věc náležející jinému, která sama není zdrojem nebezpečí, přičemž význam této věci je zjevně výrazně nižší ve srovnání se závažností újmy hrozící ohroženému a nebezpečí není možné odvrátit jinak, je vlastník věci povinen takové použití strpět. Právo ohroženého použít cizí věc nemá vliv na jeho povinnost k náhradě škody podle odstavce 1.(4) Překročí-li ohrožený meze krajní nouze z důvodu omluvitelného vzrušení mysli vyvolaného hrozícím nebezpečím, nejedná zaviněně.

Co když se někdo vydává za jiného a uzavře s nic netušícím partnerem smlouvu? Kdo je z ní zavázán, komu vznikají práva a povinnosti? Nejen na tyto otázky hledáme odpověď na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3134/2024 týkajícího se krádeže identity jedním z vězňů, který uzavřel smlouvu o zápůjčce za použití identifikačních údajů svého bývalého spoluvězně.