Odpovědnost advokáta za škodu v souvislosti s rozhodčím řízením (TEASER)

V této epizodě rozebíráme dvě rozhodnutí týkající se spotřebitelských smluv. V prvním (33 Cdo 234/2025) se zaměřujeme na spotřebitele: co když je tu smíšený účel ("dual use")? Kdy člověk ztrácí status spotřebitele? Stačí jakákoli přítomnost podnikatelského účelu? A je rozdíl mezi hmotným a procesním právem? Rozebíráme k tomu i důležité rozhodnuti SD EU C-570/21. Druhé rozhodnutí (33 Cdo 2954/2025) nás přenáší na stranu podnikatelskou - co rozhoduje, aby šlo o činnost související s podnikáním? Musí jít o výkon hlavní činnosti? Nebo může jít i o činnost vedlejší či doplňkovou? Opět k tomu přikládáme i relevantní judikaturu SD EU.

Advokát měl klienta zastupovat v rozhodčím řízení. Ale pochybil a klient spor prohrál. Všechny soudy došly k závěru, že advokát skutečně nepostupoval, jak by postupovat měl. Ale nárok na náhradu škody klientovi nepřiznaly. Krajský soud pro nedostatek příčinné souvislosti, Nejvyšší soud pro neunesení důkazního břemene (25 Cdo 921/2025). A tak tu máme dobrý příklad pro povídání o roli advokáta v rozhodčím řízení (liší se od řízení před soudem?), o tom, jak se tvoří rozložení důkazního břemene (můžeme předpokládat, že rozhodce bude rozhodovat vadně, nebo správně?), o tom, zde se v řízení o náhradě škody přezkoumává rozhodčí nález a o dalších souvisejících otázkách.

Dne 15. srpna uplynulo 300 let od narození jednoho z nejvýznamnějších právníků rakouské monarchie. Martini patřil k představitelům osvícenského přirozenoprávního myšlení v habsburské monarchii a jeho práce zásadně ovlivnila právnické vzdělávání i přípravu rakouské kodifikace soukromého práva, která v Rakousku platí dodnes.K mikrofonu jsme si pozvali vzácné hosty: doc. Ivo Cermana z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a doc. Ondřeje Horáka z Univerzity Palackého v Olomouci. Ivo Cerman se zabývá přirozeným právem, právní filosofií a osvícenskou etikou v habsburské monarchii, v roce 2024 publikoval v časopise Grotiana práci: „Carl Anton Martini a přirozené právo na Vídeňské univerzitě po roce 1752“. Ondra Horák je vynikající právní historik, s nímž se v našem podcastu nesetkáváte poprvé.Nechte se pohltit povídáním o přirozeném právu a životě Martiniho, který byl také tak trochu náš (proč, to se dozvíte na konci epizody).

Mostecký autodrom a hluková imise. Případ, který si došel až pro zamítavý nález k Ústavnímu soudu (I. ÚS 143/26). A dobrý odrazový můstek k povídání o tom, co to vůbec imise je, co je to privilegovaná imise, zda má význam, že se přistěhujete do místa, které je hlučnější, a jak se liší právní úprava OZO, OZ 1964 a ta současná a co to prakticky znamená.

Velký senát Nejvyššího soudu (31 Cdo 213/2026) se zabýval otázkou, jak je to s určitostí započtení v případě, když je aktivní pohledávka započítávána vůči více pasivním pohledávkám a přitom se zcela nekryjí. My k tomu ještě přidáváme opačný pohled (více aktivních pohledávek vůči jedné pasivní) a povídání k § 1932 a § 1933.

Existuje příčinná souvislost mezi protiprávním činem řidiče, který neuposlechne výzvu policejní hlídky k zastavení a začne ujíždět, a škodou vzniklou při havárii policejního vozidla, které jej v rámci služebního zákroku pronásleduje? Před tuto dovolací otázku byl postaven Nejvyšší soud (25 Cdo 971/2025). Jde o otázku psychické kauzality, kterou naše soudy tak často neřeší. Povídáme si nejen o řešení, k němuž soud dospěl, ale o konceptu psychické kauzality samotném, v jakých případech se ještě uplatňuje a co je důležité mít na paměti.

Dnešní díl je o poctivosti. O jedné důležité právní zásadě, která se promítá nejen ve smluvním právu. Ale právě o smluvním právu bude řeč - o tom, jaké tu poctivost plní funkce, že např. dokáže doplnit smluvní závazek o některé vedlejší povinnosti, které musejí strany dodržet. A ilustrovat to budeme na případu, který doputoval až k Ústavnímu soudu (III. ÚS 3044/24) - na případu výpovědi společného nájmu bytu mezi manželi, který vznikl sňatkem, o kterém pronajímatel nevěděl, a proto výpověď nedoručil oběma manželům, ale pouze původnímu nájemci.

Dnes se zabýváme problematikou tzv. nepřímého zkrácení věřitele (NS 29 Cdo 666/2024) - co když dlužník převádí věc za její obvyklou cenu, ale později nastane skutečnost, která ztíží uspokojení věřitele? Jak se k tomuto problému staví česká doktrína a judikatura? Znamená aktuální rozhodnutí určitý posun v dosavadním přístupu?

Pro dnešní díl nás zaujalo rozhodnutí, ve kterém Nejvyšší soud (sp. zn. 33 Cdo 3181/2023) došel k závěru, že když už je uzavřena realizační smlouva, která však nevyčerpává vše, na čem se strany dohodly ve smlouvě o smlouvě budoucí, je tím přesto smlouva o smlouvě budoucí "konzumována" a už se nelze ničeho domáhat. A to nám tak úplně nesedí, protože takový paušální závěr odporuje právní úpravě. Ukazujeme, že to není tak jednoduché a že možných řešení existuje vícero v závislosti na konkrétních skutkových okolnostech.

Dnes máme premiéru, neboť se poprvé věnujeme rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS 8 As 38/2025). Sice nemůže rozhodovat soukromoprávní spory, ale v našem případě jednu soukromoprávní otázku předběžně posuzoval. Konkrétně šlo o to, zda zákaz týkající se dispozice s určitou věcí, váže povinného i v případě, že disponuje s hromadnou věcí, jejíž je tato jednotlivá věc součástí. My si k mikrofonu pozvali jednoho z našich největších odborníků na věcná práva, Petra Tégla, a povídali si s ním o tom, co to hromadná věc je, zda jde o věc v právním slova smyslu, jak do toho zapadá obchodní závod a dalších otázkách, které (nejen) rozhodnutí NSS vzbuzuje.