Ex libris: Oceány plné plastů, globální klimatická změna nebo znečištěné ovzduší - to jsou pro lidstvo zásadní výzvy

Nepomůže nám ale panika, ani bagatelizování. Jedině na základě precizní práce s daty dokážeme vytvořit udržitelnou budoucnost. O tom je přesvědčená Hannah Ritchie, autorka knihy "Není to konec světa. Jak se stát první generací, která vytvoří udržitelnou planetu." Připravila Tamara Kocourková.

Jakým způsobem se Evropská komise rozhodla stabilizovat cenu povolenek pro domácnosti, kterou po ní chtělo Česko a další státy? Co podniká ministerstvo zdravotnictví, aby zajistilo dostatek vakcín proti žloutence typu A? A proč je bezpečnost muzeí ve Francii děravá, jak ukázala i poslední krádež v Louvru?

Představitelé ekologických organizací protestují proti možnosti, že by se novým ministrem životního prostředí stal předseda Motoristů sobě Petr Macinka. Proč? „Petr Macinka a další Motoristé se netají tím a hlásí se k tomu, že ministerstvo chtějí nějakým způsobem oslabit,“ říká vedoucí programu Klima, energie a odpady Hnutí DUHA Jiří Koželouh.

Vypadalo to před pár lety pěkně a lákavě, když se v Praze a pak v dalších městech objevily sdílené elektrokoloběžky. Člověk si mohl říkat, jak se to na nich drandí studenstvu na cestě do školy i zpátky a pak zase za zábavou. A že je to vítaný ekologický doplněk městské dopravy. Jenomže, jak už to aspoň v metropoli chodívá, koloběžky se postupně staly doménou turistů, mnohdy dost rozjívených. A Pražané na ně pohlíželi stále nevraživěji.

„Kolik jste viděla Islanďanů?“ zeptala se mě Norka, se kterou jsme náhodou seděly vedle sebe v autobuse, který vás doveze z Reykjavíku na keflavícké letiště. „Já ani jednoho,“ dodala. „A to jsem tu strávila týden. Pokusila jsem se před cestou naučit trochu islandsky, ten jazyk je norštině hodně podobný, a přece Islanďanům moc nerozumíme. A víte co? Nepotkala jsem jediného Islanďana, na kterém bych se mohla pocvičit. Je to zvláštní.“

Když evropští lídři včetně tehdejšího českého premiéra Andreje Babiše (ANO) v roce 2019 slavnostně uzavřeli Zelenou dohodu pro Evropu, málokdo si představoval, že se tento Green Deal stane za pět šest let kontroverzním počinem, od něhož se bude část evropských politiků včetně téhož Babiše rozhodně odvracet jako od chybného, ba škodlivého rozhodnutí.

Jsou války, u nichž je těžké říci, kdo vyhrál a kdo prohrál. Záleží totiž na tom, s čím která strana do konfliktu vstupovala. A navíc i s příměřím nebo mírem se pak dá dále pracovat. Příkladem může být situace v Gaze, kde hnutí Hamás, údajně poražené, pracuje na novém vítězství. Svět se mezitím zaměřuje na otázku porušování příměří, s obavou, aby válka nepokračovala nebo se neobnovila.

Nedávno vzbudila rozruch informace z ministerstva životního prostředí, že takzvané unijní emisní povolenky pro domácnosti vyjdou domácnost zhruba na 200, v horším případě 400 korun měsíčně. Tedy při středním odhadu 2400 až 4800 korun ročně. Je to mnohem méně, než se dosud běžně uvádělo. Operovalo se totiž s desítkami tisíc korun ročně.

Zahraniční politika České republiky je výzvou pro Andreje Babiše (ANO) i budoucí opozici. A to v době, kdy se zdá, že Hamás vyhrál válku a teď vyhrává i příměří a kdy se Evropská unie možná odvrací od takzvané zelené transformace. Přitom poplach kolem emisních povolenek pro domácnosti byl, jak se ukazuje podle odhadů ministerstva, nepřiměřeně velký... Glosu tentokrát napsala Iva Pekárková, jmenuje se Nejlepší Viking na Islandu. Názory a argumenty provází Kamila Pešeková.

Být ministrem zahraničních věcí neznamená pěstovat si domácí popularitu, nýbrž nenápadně, ale zato až do roztrhání těla sloužit své zemi v cizině. Nezdá se, že by si to kandidát na tuto funkci Filip Turek (Motoristé sobě) uvědomoval.