Josef Maršálek: Jsem cukrář s názorem. Reaguju jen na ty, u kterých to ještě má smysl

PODPOŘTE NEZÁVISLOU ŽURNALISTIKU A SLEDUJETE VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ VERZI, BUDEME RÁDI, KDYŽ SE PŘIDÁTE K VÍCE NEŽ 1700 PŘEDPLATITELŮM A PŘEDPLATITELKÁM STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION, DĚKUJEME! „Bylo by dobré, kdyby Česká televize měla nějakou povahu. To, co teď ukazuje, mi moc sympatické není. Je to komické a trapné,“ říká ve Studiu N televizní producent a scenárista Tomáš Baldýnský. „Dostat svého moderátora do situace, kdy dává výpověď v přímém přenosu – a myslím, že s Václavem Moravcem se dá domluvit –, jako divák považuji za nezvládnuté.“ Baldýnský v rozhovoru hodnotí také současnou českou seriálovou tvorbu. „Jsme kromě Poláků v postkomunistickém prostoru zázrační tím, že naše seriály jsou hodně kvalitní. Vzhledem k omezeným financím nejsou trapné, máme know-how. Například v true crime jsme na evropské úrovni,“ míní. „Nikdo asi nemůže popřít, že film Sbormistr to myslí dobře. Vznikl s dobrým úmyslem,“ reaguje na otázku, zda podle něj bylo etické použít příběh a shodné jméno jedné z obětí odsouzeného dirigenta Bohumila Kulínského. „Je to chyba, která se v této zemi už nestane. Tím jsem si absolutně jistý. Je dobře, že se to stalo, protože teď jsou všichni zatraceně poučení, jak tyto věci řešit. Pro filmový průmysl je to dobře,“ tvrdí Baldýnský. Co chce v televizi vidět český divák? Jak reaguje na odezvu ke svému novému seriálu Buldok z Poděbrad? A jak hodnotí úřadování ministra kultury Ota Klempíře? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DĚKUJEME, ŽE PODPORUJETE NEZÁVISLOU ŽURNALISTIKU „Politicky vzato je náš přístup k Ukrajině jednou táhlou ostudou, a to počínaje Fialovou vládou. Babiš je zřetelný předěl, ale vkročil dveřmi, které minulá vláda nechala otevřené. Pakliže je ta Babišova vládou kolaborantů a chrapounů, Fialova byla vládou vyčůraného pokrytectví – hlavně na tom vydělat,“ říká ve Studiu N historik a ukrajinista David Svoboda. Rusové nás podle Svobody podlomili. „V tomhle kole jsme poražení a dočkáme se dalšího dějství. Mnoho lidí by se s tím, že jsme prohráli, rádo smířilo, protože neumí vítězit a prohry se tolik nebojí. Na dějinné porážky jsme ostatně my Češi zvyklí. Potíž je v tom, že dějiny vždycky nastolí reparát,“ upozorňuje v rozhovoru. Teď podle něj záleží na odolnosti institucí. „Máme vládu, jakou máme. Je ale pravda, že máme také silnou občanskou společnost. Tito lidé nebudou nikdy vnitřně poraženi, ale budou muset spolknout kalich trpkosti. Pozvednout tuto a jiné země z trosek bude o to pracnější,“ myslí si. Ruský režim už nemůže s válčením přestat, tvrdí ukrajinista. „Je takto naladěn a už by postrádal potřebnou a životaschopnou dynamiku, aby přežil.“ V dalším dějství podle něj dojde k úderu na členskou zemi Severoatlantické aliance. „Pravděpodobně na Pobaltí,“ říká. „Rusko teď neválčí jen o Ukrajinu nebo o území, jak se často vkrádá do diplomatického slovníku, jímž se snažíme současné události popsat. Jde o to, že Ukrajina jako politicko-historická entita uráží vkus a samotný zakladatelský mýtus ruského státu v jeho imperiálním výměru. Rusko chce skoncovat s dosavadním mezinárodním řádem. A toho nedosáhne, pokud po Ukrajině nezpochybní integritu a spolehlivost NATO.“ Proč ještě ruský režim ještě nepadl na kolena? Jsme už ve třetí světové válce? A proč je podle Davida Svobody Česko neúspěšnou zemí, která boxuje pod svou váhovou kategorií? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Čeká mě teď s mými právníky jedna věc – budu posílat zpátky do České televize peníze, abych se vyvázal z konkurenční doložky,“ říká ve Studiu N moderátor Václav Moravec. V rozhovoru s Filipem Titlbachem reaguje i na kritiku kolegů a kolegyň z Kavčích hor: „Neřekl jsem, že jsou tam zcenzurované ovce, to bych si vůči kolegům v životě nedovolil. Ale že se sami adaptují na prostředí, ve kterém už se já necítím dobře.“ Management zpravodajství podle něj počítal s tím, že do vysílání s Tomiem Okamurou vůbec nedorazí. „Myslím si, že se většina redakce domnívala, že využiju klauzuli svědomí. Michal Kubal v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že Moravec má osobní problém s Okamurou – to byla lež –, a že pokud využiju klauzuli svědomí, budu se na tom pořadu s někým střídat. Oni počítali s tím, že budou hrát příběh mé neprofesionality a egomaniactví,“ tvrdí moderátor. O tom, že se chystá v závěru pořadu oznámit svůj konec v České televizi, věděli na place jen dva lidé. „Nechtěl jsem znervóznit štáb,“ říká Moravec. „Nevěděl jsem, jaký bude Tomio Okamura, ale musím říct, že mě překvapil. Dovolím si říct, že jsme byli oba nervózní. Je fakt skvělý, protože ukázal ostatním politikům cestu, jak dál zraňovat a dostávat do defenzivy médium veřejné služby.“ Moravec ve Studiu N tvrdí, že je překvapený z toho, jak jeho konec zaskočil vedení redakce. „Počítali s tím. Michal Kubal říkal, že když Moravec odmítne, mají připraveného jiného moderátora. Jak mohli být zaskočeni?“ Proč si přinesl na vysílání s Tomiem Okamurou svou výplatní pásku? Co mu napsal půl hodiny po posledních Otázkách expremiér Mirek Topolánek? A neměl odejít už dříve? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V NEZKRÁCENÉ VERZI NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Když vidím chlapy typu Turek, Macinka nebo Červený, vidím sám sebe, když mi bylo nejhůř,“ říká ekolog, filmař a fotograf divočiny Prokop Pithart. „V přístupu ke klimatické krizi jsme se jako společnost zasekli v narcistické fázi dospívání. Na ministerstvu životního prostředí v přímém přenosu vidíme ztělesnění krize mezi člověkem a přírodou,“ tvrdí ve Studiu N. Jak se klimatická krize propisuje do české krajiny? Jaké důsledky bude mít boj Motoristů s ochranáři a národními parky? A proč se rojí tolik dezinformací kolem větrných elektráren? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Filip Turek dává na poradách ministerstva jasně najevo, že je to on, kdo určuje agendu a kdo to tam řídí,“ popisuje ve Studiu N investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná. „Na některých akcích vidíme ministra Igora Červeného, jak stojí v ústraní. Lidé, kteří mají jednat s ministrem, jsou zaražení, že s nimi za rezort jedná Filip Turek.“ Když přišel ministr Igor Červený na svůj úřad, jeho kancelář už byla obsazená. Reprezentativní místnost s vlastní koupelnou už si zabral vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek. Místo prostoru splňujícího bezpečnostní parametry se musel člen vlády spokojit s výrazně menší místností po šéfce sekretariátu. „Když jsme napsali o špeluňce současného ministra, byli Motoristé rozzlobení, že se to rozkřiklo. Igor Červený se měl teď podle našich informací přesunout do jiné kanceláře – po jednom z náměstků. V té ministerské stále sedí Filip Turek,“ říká ve Studiu N novinářka. Dvouvládí se podle ní propisuje do každého dne, který se na ministerstvu děje: „Úředníci na ministerstvu jsou z celé situace perplex. Řada lidí je zmatená a neví, komu má z pozice úředníka sloužit.“ Igor Červený nastoupil do ministerské pozice bez předchozí politické zkušenosti. „Neprošel komunální politikou, nebyl ve Sněmovně a k Motoristům se dostal náhodou,“ říká Pokorná. „Dříve se podílel na programech, které dětem vysvětlovaly klima nebo udržitelné chování – tedy přesně to, proti čemu teď brojí v rámci Motoristů. Jsou to paradoxy jeho kariéry.“ Jaké dopady mají personální čistky, které Motoristé rozjeli na ministerstvu životního prostředí? Dělá ministr Červený vše, co vidí na očích zmocněnci Turkovi? Do jakých problémů se kvůli změnám dostávají národní parky nebo Český hydrometeorologický ústav? Proč se Filip Turek setkává s proruskými slovenskými dezinformátory, kteří bojují proti větrným elektrárnám? A co na to všechno říkají sponzoři Motoristů nebo uhlobaron Pavel Tykač? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Společný úder americké a izraelské armády na Írán vyvolává otázku, kdo teď převezme moc po mrtvém nejvyšším vůdci země Alím Chameneím a zda Donald Trump domyslel důsledky války. „Od začátku se vědělo, že rychlá akce v Íránu není možná,“ říká ve Studiu N reportérka Dominika Píhová, která situaci sleduje na Blízkém východě. „Trump svým voličům sliboval, že Spojené státy nebude zatahovat do dalších válek. Tento slib během své druhé éry v Bílém domě docela solidně porušuje,“ tvrdí. Do centra pozornosti se podle ní dostává varianta, že cílem útoku nebyla změna režimu, ale pouze jeho posun. „Mohlo jít jen o přeskupení a výměnu Chameneího za někoho jiného,“ říká reportérka. Snaží se Donald Trump útokem na Írán odklonit pozornost od Epsteinových spisů a dalších domácích problémů? Zhroutí se íránský režim? A dokáže íránská společnost převzít moc nad svou zemí? Poslechněte si celý rozhovor na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Na síti X mě označují za perverzní dominu českého veřejného prostoru nebo depilátorku delfínů. Píšou to chlapi, podle kterých jsem moc dominantní a moje profese je zbytečná. Bojí se mě určitý typ mužů, takoví slabší, je mi jich líto. Síť X je Sama doma pro muže, ať si to tam ventilují,“ směje se ve Studiu N designérka Veronika Rút, která v Česku bojuje s vizuálním smogem a radí městům, jak vytvořit přívětivý veřejný prostor. Jedním z témat, které vnáší do společenské debaty, je otázka výdejních boxů, které zaplavily české ulice. Vytvořila proto nezávislou odbornou iniciativu, která připravila pravidla, jak s plechovými skříněmi nakládat. „Některé firmy se urazily a najaly si falešného novináře, aby mě zdiskreditoval,“ popisuje v rozhovoru. „Jsme východní Evropa, tohle je totiž nižší kultura podnikání, kterou na Západě nevidíme. Tam firmy vědí, že už tam to město stojí osm set let a dalších osm set let tam stát bude, a tak je lepší se domluvit. U nás se to s vidinou krátkozrakého aktuálního zisku snaží firmy zpomalit, aby se například nevydávaly tržní řády,“ říká designérka. Kvalita veřejného prostoru podle ní přitom přímo souvisí s tím, koho lidé volí. „Nejvíc voličů SPD bydlí u nadúrovňových křižovatek, protože je tam špatná dostupnost obchodů. Když jste ve vykořeněném místě, které nikomu nepatří a máte strašně daleko základní věci, tak snadněji propadnete extremismu. Není tam prostor k setkávání, a tak si nevybudujete v okolí vztahy. Pokud chceme být odolnou demokracií a mít silnou společnost s kvalitními vztahy, musíme mít prostor, kde se budeme potkávat s jinými názory,“ tvrdí. Podchody, nadchody a nadúrovňové křižovatky považuje za klíčové chyby 20. století. „Dneska už víme, že lidi mají chodit po povrchu, protože to nejsou krysy. Frustrace a demotivace pramení ze zanedbaných prvků ve veřejném prostoru. Člověk má potom pocit, že nic nemá smysl – když jdete kolem oprýskaných zábradlí a musíte je neustále obcházet dokola, má to katastrofální dopady, vede to totiž v nízkou sebeúctu a nároky. Když potom přistane u kašny výdejní box, je vám to jedno,“ doplňuje Veronika Rút. Která města jsou v naší zemi nejošklivější? A která naopak pracují s veřejným prostorem nejlépe? Kde se vzal v Česku pocit, že auta mají mít přednost před vším ostatním? Proč se politici bojí měnit města k lepšímu? A jak může každý z nás bojovat s vizuálním smogem? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Davidu Černému se podařilo fyzicky obsadit veřejný prostor a udělat ze sebe nepochybně cíleně mediální téma. O kvalitě bych nemluvila, mluvila bych o nekvalitě a mluvila bych o ní dlouho,“ říká ve Studiu N historička umění Milena Bartlová. Připouští přitom, že některá jeho starší díla jsou vysoce kvalitní: „Například Svatý Václav pověšený v Lucerně, to je naprostá špička.“ Současná Černého díla považuje za příliš „naléhavá, vlezlá, velká a takzvaně nekorektní“. „Můj osobní prožitek, který mi poskytují motýli na fasádě Máje, je ten, že to na mě každou chvíli spadne. Já se toho bojím, proto tudy nechodím.“ Soch, pomníků a plastik, které v Česku v posledních letech vyvolaly pozdvižení, je mnoho – kromě Černého motýlích spitfirů na Národní třídě například obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, socha maršála Koněva v Bubenči, pomník Marie Terezie na Hradčanech, lavičky Václava Havla nebo socha Jošta Lucemburského v Brně. „Když se lidi hádají o sochy a památníky, nehádají se o umění, ve skutečnosti se hádají o sebe,“ říká Bartlová. Ve Studiu N také vysvětluje, proč nám stále dělá problém poradit si s uměním, které jsme zdědili po předchozích generacích, jako jsou socialistické sochy a plastiky nebo brutalistní architektura. V čem přestala rozumět mladému umění? Co v Česku znamená být levicovou intelektuálkou? A proč se otázky kultury tak snadno mění v politické zbraně? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY NAJDETE V PLNÉ VERZI NA HEROHERO.CO/STUDION „Peče celá země je náročná soutěž. Když se účastníci dostanou do panické smyčky, že je tlačí čas, do toho se jim srazí krém a Maršálek je za rohem, radím jim, ať okamžitě všeho nechají, jdou do parku, obejmou strom a napočítají do deseti. Musí se nejprve dostat ze zajetí paniky,“ říká ve Studiu N cukrář a porotce televizní soutěže Peče celá země Josef Maršálek. Jak přemýšlí nad tím, že svým hodnocením může amatérské cukráře odradit od dalšího pečení? Zůstal by porotcem v pořadu i v případě, že by politici zestátnili Českou televizi? A jak se vypořádává s nenávistí na sítích? Podívejte se na celý rozhovor na 👉🏼 herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V NEZKRÁCENÉ VERZI SLEDUJTE NA HEROHERO.CO/STUDION Když se po sociálních sítích začalo šířit video ženy v těžké životní situaci, Patrik Buday v ní poznal vlastní mámu. Ve veřejné výzvě pak lidi poprosil, aby nesbírali lajky na cizím neštěstí. Ve Studiu N vypráví o dětství po boku matky alkoholičky a násilného otce závislého na automatech, o vlastním propadu i rozhodnutí žít jinak. Chlapec, který v pěti letech skončil v Klokánku a vyrůstal v pěstounské péči, má dnes vlastní rodinu a věnuje se práci s dětmi – má skejtovou školu a dělá přednášky v dětských domovech. „Ve všem negativním se snažím najít něco pozitivního. Jsem jak zas*anej Robin Hood,“ směje se Buday. V rozhovoru přiznává, že dlouho trpěl pocitem, že v jeho životě nic není fér. „Musel jsem si dojít ke klidu, lásce a pocitu, že můžu být šťastný. Na Vánoce jsem se díval do cizích oken a říkal jsem si: ‚To už budu do konce života sám?‘ Záviděl jsem jsem kamarádům jejich rodiny. Ale bylo pro mě důležité je vidět a být v nich. Jaký kluk si nechá v devatenácti vytetovat symbol rodiny na kůži? Cítil jsem, že to chci a potřebuju.“ O svých rodičích mluví ve Studiu N bez idealizace. „Na tátu nemám dobré vzpomínky, proto jsem ho odstřihl. Za celý život jsem u něj necítil dobrotu,“ říká. „Pokud vyčerpáte všechny strategie, jak udržet s rodiči kontakt, aniž by vám ubližovali, pak jediná možnost, abyste byli šťastní, je odstřihnout je. Není jiná volba.“ S mámou se dodnes stýká, ale museli si nastavit jasné hranice. „I když to v životě pos*ala, moje láska vychází z ní. Chlapi ji rubali, chodila nakalená tak, že nemohla mluvit, na hlaváku chodila vyzývavě oblečená a chlapi po ní řvali. Pamatuju si, že jsem se na ně ve čtyřech letech otočil a začal řvát, ať na ni tak nemluví. Měl jsem ochranářský pud už v tak nízkém věku. Máma nás ale hodně milovala. Pamatuju si, jak nás budila, lehla si k nám a říkala: miláčku, vstávej.“ Jak si nastavit hranici s rodiči, kteří propadli alkoholu nebo gamblerství? Kde se v něm vzala síla veřejně sdílet svůj příběh? A kdy si uvědomil, že už se sám dostává do problémů? Podívejte se na celé Studio N na herohero.co/studion