Když jsme byli spolu

Tereza se vydává do vlastní minulosti, do míst, kde se setkala se smrtí i zrozením nového života. Skrze audiodopis zesnulému otci objevuje možnosti integrace bolesti a zacelení. Dokument zachycuje transformativní zážitky, cestu ze samoty deníkových záznamů do spolubytí v naslouchání a sdílení. Posluchačstvo se stává svědkem osobního procesu, jehož hluboký smysl se dotýká každého z nás. námět: Tereza Reichová realizace: Tereza Reichová a Viola Ježková účinkují: Tereza Reichová, Katka Lenka Lorenzová, Viola Ježková hudba: Eliška Cílková Zvukový design a mix zvuku: Adam Levý poděkování: Eva Lískovcová, Tereza a Martin Marečkovi, Tereza Vohryzková, Marika Pecháčková, Hynek Reich Štětka

Na světě je jen jediný král, který mluví česky. Vystudoval u nás balet, naši zemi dodnes nazývá druhým domovem. Co mu nejvíce chybí? Český humor a ... přátelé.Česká republika dává na rozvojovou pomoc několik miliard korun ročně. Část prostředků jde i na stipendia. Díky nim u nás vystudovalo překvapivé množství Kambodžanů. Co se jim na naší zemi líbilo a co naopak ne? Na co rádi vzpomínají? A vyplatí se do stipendií investovat? Režie: Jiří PaszDramaturgie: Brit JensenHudba a sound design: Adam VonešGrafika: Michelle Adlerová

Marek je vyučený automechanik. Auta zbožňoval už od malička. Ve svých osmnácti letech však při cestě ze školy zavinil autonehodu a zranil sebe a své čtyři spolujezdce – spolužáky.  Dokument je výpovědí nejen samotného viníka, ale i jeho matky a sestry. Jak se k celé situaci postavili Markovi nejbližší? A jak se na jejich životech podepsaly rychle se šířící pomluvy? Marek, Jana a Eva velmi otevřeně promlouvají o tom, s jakými následky se potýkají viníci neúmyslných trestných činů.  Jména postav dokumentu byla změněna, aby byla zachována jejich anonymita. Režie: Gabriela JakoubkováDramaturgie: Brit JensenHudba a sound design: Adam Levý

Když se řekne domácí násilí, začne nám v hlavě houkat siréna. Cítíme hnus a opovržení. Mysl se často přepne na černobílou optiku: jeden z páru je odporný agresor a druhý ubohá oběť. Dokumentaristku Mariku Pecháčkovou zajímalo, co se děje v lidech, kteří domácí násilí zažili na vlastní kůži. Ptala se JEHO a ptala se JÍ: „Co jste prožívali? A jak tomu všemu rozumíte dnes, tři roky poté?" Režie: Marika Pecháčková Dramaturgie: Brit Jensen Zvukový design a mix zvuku: Adam Voneš

Byli to mladí, aktivní, umělecky nadaní a společenští lidé. Poslední měsíce ale strávili částečně zapomenuti světem, ve stavu naprostého vyčerpání. Společným jmenovatelem trápení Adama a Hany je postcovidový syndrom v podobě ME/CFS. Jedná se o komplikovanou nemoc bez jednoduché diagnózy a spolehlivého léku. Okolí lékařů jejich trápení zlehčuje, nebo jim rovnou nevěří. Kvůli křehkosti svého stavu se raději izolují v osobním lockdownu. Hana začala jejich každodennost zvukově zaznamenávat. Dokument je výpovědí nemocné dvojice ušima autorky, která se snaží přiblížit, co to znamená žít s pro společnost neviditelnou nemocí. Režie: Martina Pouchlá Dramaturgie: Brit Jensen Hudba, zvukový design a mix zvuku: Adam Voneš

Souboj generačních stereotypů, který se odehrává už několik let na sociálních sítích a v médiích, bohužel nepolevuje. Poválečné generace, takzvaní Baby boomers, jsou kritizováni za podporu fosilních paliv, destrukci ekonomiky, necitlivost vůči menšinám a od mladších generací si vysloužili nálepku „Boomeři“. Naproti tomu generace Y a Z, tedy současní dvacátníci a třicátníci, dostali nálepku „Sněhové vločky“, protože se pyšní vlastní jedinečností, ale nepřežijí první horkou debatu. Generační protiklady jsou podpořeny odlišnými formativními narativy, změnou přístupu k informacím a jinými způsoby komunikace. Jak najít smíření a vytvořit společnou budoucnost ke spokojenosti všech generací natáčel autor dokumentu Daniel Kupšovský od roku 2019. Respondenti: Apolena Rychlíková, Petr Doubravský, Doc. PhDr. Jaroslav Koťa a Mgr. Lucie Vidovičová, PhD. Režie: Daniel Kupšovský Dramaturgie: Jakub Horáček a Adam Voneš Zvukový mistr: Dominik Budil

Ilona a František se poprvé setkali na natáčení audiodokumentu o sexualitě seniorů. Beze studu vyprávějí své zážitky a zkušenosti. A popírají tím rozšířenou představu o tom, že intimita je pro starší generaci tabu. Natáčelo se ve Františkově maringotce na Slovácku a celodenní déšť umocňuje souznění, když oba mluví o radosti z chvilek sdílené důvěrnosti a blízkosti. Režie: Eva Lammelová Dramaturgie: Brit Jensen Zvukový desing a mix zvuku: Adam Voneš

Jak se Ivanovi žije v jeho těle? Ivan Kačur více než rok zaznamenával své sny, písně, rozhovory s rodinou nebo zvuky okolní krajiny na přenosný rekordér. Nahrávky posílal dokumentaristovi Jiřímu Slavičínskému. Výsledkem jejich spolupráce je poetický deníkový dokument o tvořivosti, životě s nemocí, smrtelnosti a naději. Autoři: Ivan Kačur, Jiří Slavičínský Režie: Jiří Slavičínský Dramaturgie: Brit Jensen Zvuk a mix: Martin Ožvold Producent: Vratislav Šlajer Foto: Vojtěch Polák Vyrobil Audionaut

Píše se rok 1985. Šestapadesát namibijských dětí nasedá pod rozpáleným angolským sluncem do letounu, aby našly nový domov v srdci Evropy. V socialistickém Československu chodí do školy, osvojují si místní jazyk, navazují přátelství a poprvé zažívají rodičovskou lásku. Zdejší kultura se pozvolna stává tou jejich. Stávají se Čechoslováky. Pár let po sametové revoluci však přichází nečekaný zvrat, který psychiku mnohých z nich navždy poznamená. Proč namibijské děti do Československa přicestovaly? Jak jejich život u nás vypadal? Proč se musely vrátit do Afriky? A jak žijí dnes? Na to hledá odpovědi podcastová série Lukáše Houdka, který vzpomínky namibijských dětí natáčel pro Paměť národa přímo v Namibii na konci roku 2021. Režie: Lukáš Houdek Hudba a zvukový design: Adam Voneš Dramaturgie: Brit Jensen ************************************** Pokud vás příběh namibijských dětí zaujal a rádi byste je podpořili, můžete tak učinit příspěvkem na transparentní účet Spolku na podporu namibijských Čechů 2002505394/2010. Ten z vybraných peněz pomáhá lidem přímo na místě. Snaží se z nich ale také podporovat návraty některých dětí domů. Tedy do Česka. Vznik podcastové série podpořilo Velvyslanectví ČR v Pretorii.

Píše se rok 1985. Šestapadesát namibijských dětí nasedá pod rozpáleným angolským sluncem do letounu, aby našly nový domov v srdci Evropy. V socialistickém Československu chodí do školy, osvojují si místní jazyk, navazují přátelství a poprvé zažívají rodičovskou lásku. Zdejší kultura se pozvolna stává tou jejich. Stávají se Čechoslováky. Pár let po sametové revoluci však přichází nečekaný zvrat, který psychiku mnohých z nich navždy poznamená. Proč namibijské děti do Československa přicestovaly? Jak jejich život u nás vypadal? Proč se musely vrátit do Afriky? A jak žijí dnes? Na to hledá odpovědi podcastová série Lukáše Houdka, který vzpomínky namibijských dětí natáčel pro Paměť národa přímo v Namibii na konci roku 2021. Režie: Lukáš Houdek Hudba a zvukový design: Adam Voneš Dramaturgie: Brit Jensen ************************************** Pokud vás příběh namibijských dětí zaujal a rádi byste je podpořili, můžete tak učinit příspěvkem na transparentní účet Spolku na podporu namibijských Čechů 2002505394/2010. Ten z vybraných peněz pomáhá lidem přímo na místě. Snaží se z nich ale také podporovat návraty některých dětí domů. Tedy do Česka. Vznik podcastové série podpořilo Velvyslanectví ČR v Pretorii.