Kulturní Šunka

Po více než roční pauze se schází duo Kulturní šunky, aby zhodnotilo nejnovější certifikovaný hit letošního léta, Nolanovu Odysseu. Nebudou chybět humorná srovnání ani velkohubé názory. Dozvíte se několik zásadních nepravd o tom, jak to bylo v původním Homérově eposu, protože Christian neumí oddělit literární znalosti od obrázkové verze Odyssey pro děti. Dále se ukáže, že navzdory pražskému liberálnímu myšlení stejně nejsme schopni rozlišit Himeshe a Dev Patela a že Honzova číše pro woke casting už dlouhodobě přetéká. Christian se tento názor bude snažit vybalancovat, ale ukáže se, že je to téma stejně komplikované a pokrytecké jako chování filmového Odyssea. Vedle toho si ale hlavně pro ty, co nemají štěstí dostat se do kina, zopakujeme filmový děj, vyhlásíme nejlepší momenty a celkově si mnohdy bodneme vícekrát než Trojané do dřevěného koně.

Tato epizoda představuje konec naší první (a možná i poslední) podcastové série. Dříve než uložíme naši dostatečně uzrálou Kulturní šunku do mrazáku, si probereme aktuálně opět populární téma vampyrismu. Od nově zfilmovaného Nosferatu, přes Drákulovské klasiky, až  po knihy Jiřího Kulhánka. Zazní několik kulturních tipů, několik nejapných vtipů a veledůležitých rozumů. Však to znáte. Dobrou chuť a ruměnec do tváří. 

Nejstrašidelnější ze všeho je vydat díl s takovým zpožděním, že i sami autoři se děsí, jaké kostlivce v něm zanechali. Dočkáte se série retro-filmových hororových doporučení, a díky tomu, že díly nestříháme, i jednoho hororu současného. A to, trapnosti z nepovedeného vtipu, který bude Christiana strašit až do samotného závěru dílu. Bojte se.

Ve třiadvacáté epizodě se podíváme na slizký zoubek překvapivě kvalitní animované sci-fi žánrovce Scavengers Reign. V mokvajících ranách plných spor, kyseliny a scénáristicky chutné deprese 70. let se budeme pitvat poměrně dlouho, přesto si ale v druhé půlce uděláme odskok na další ne nutně retro animované přírůstky posledních let. Kačeří příběhy a jejich remake, Želvy Ninja, Invincible a X-Men 97.

Než se ve dvaadvacáté epizodě pustíme do odlehčené kritiky nového třetího Deadpoola, uděláme si děravé shrnutí předchozích dvou filmů, Honza se znechutí nad posledním Flashem a faktem, že DC kopíruje Marvel i v nostalgii, Christian vysvětlí, proč on, a zřejmě i ostatní lidé nemůžou přestat koukat i na blbé komiksové filmy, společně se pak znechutíme nad tím, jak herecká hovada kazí filmové plány Marvelu a DC, a v návaznosti na to si řekneme, co si myslíme o čerstvém odhalení náhradního plánu Kevina Feigeho. Aby dramíček nebylo málo, poví nám v závěru Honza, proč Partička, potažmo celá improvizace stojí za vyliž-zapařený-kostým, a proč všichni akční herci v Hollywoodu „dozajista“ sypou (rozuměj berou bonbónky na velký svaly).

Sendvič je tak dobrý, jako jsou kuchařovy ingredience. Proto není divu, že na celém japonském sendviči si asi ne každý pochutná. Skládá se celkem ze čtyř částí. Dozlatova rozpečený křupavý toastový chléb, který je nejkvalitnější a drží celou epizodu pohromadě, tvoří jeden z nejlepších anime přírůstků poslední doby – seriál Frieren: Beyond Journey’s End. Jako kachny na jezeře nemáme problém se chlebem ládovat přes půl stopáže. Šunku uvnitř chleba reprezentuje další anime počin -  Delicious in the Dungeon, který je přímo stvořený ke konzumaci s vaším vlastním obědem. Další přísadou je salát, koprodukční seriál Blue Eye Samurai, u něhož bohužel hodně záleží na stáří. Asi vás překvapí, ale pokud ho budete hodně odkládat, šance je, že ho ze sendviče raději vyhodíte, aby vám nezkazil zažívání. Trpkou, ale výživnou omáčkou celého sendviče je hraný seriál Šogún. Každá omáčka dodá sendviči šmrnc, ale pokud to s ní přeženete, může vám spálit vaše emocionální chuťové pohárky. Až s námi budete sendvič konzumovat, dozvíte se, jak Honza i Christian poprvé přičichli ke skutečnému Japonsku, jak je to s rozcapenými tisíciletými elfy, proč by mohli mít japonští perverti vypracovaná lýtka, proč si Honza z Japonska dovezl figurku a ne panenku, a možná se i podivíte, proč když je jedna z nejdůležitějších postav celé epizody bojovník Himel, nepadne ani jeden trapný vtip na Himmelhergott. Tak dobrou chuť a itadakimasu!

Jubilejní dvacátý díl věnujeme druhé části Duny, nebo jak jsme ji mimo řeč překřtili na remake Monty Pythonova Života Briana. Christian bude tentokrát do mikrofonu šeptat, až ho to samotného při kontrole nahrávky bude pálit více jak písek v močové trubici na Arrakisu, a Honza si maličko pospí a probrázdí na červu duny svých snů, když Christiana neprozřetelně vydráždí ke komentáři filmového soundtracku. Mimo pár zákulisních informací k technické stránce produkce, se také dozvíte, co se dá stihnout za 6 měsíců guerrillové války, když do toho šlápnete po Muad’Dibsku, nebo proč, když chcete rozpoutat vesmírnou genocidu, je dobré poslouchat maminku.

V devatenáctém díle, jak už název napovídá, se budeme bavit nejenom o retro sbírce filmů z přelomu tisíciletí, ale také celkově o paralelách reality, herních simulací a virtuálních světů. Nejdříve doporučíme čtveřici tematických svázaných filmů pro vaše nezaplněné sci-fi večery (Dark City, The Thirteenth Floor, eXistenZ a Matrix) a poté si pokusíme trochu zapolemizovat nad otázkami typu: žijeme i my v simulaci? Jsme to nejlepší, co ve vesmíru vzniklo a vznikne? Žili dinosauři ve futuristické Dubaji a používali virtuální realitu? Vybrali by si giboni červený, nebo modrý banán? Proč vnímáme naše biologické schránky jako omezení pro vymanění se z případné simulace a co by potvrzení této teorie znamenalo pro společnost? Ve zbytku stopáže si doporučené filmové kvarteto rozebereme v detailu v návaznosti na koncept epizody, a i přes spoilery shrneme, proč je má cenu stále vidět. (Post epizodový nerd check: Quake 3 Arena vyšel v roce 1999).

Vzhledem k čerstvě oslavenému ročnímu jubileu Kulturní šunky si v úvodu osmnácté epizody uděláme menší ohlédnutí a shrnutí dosavadních statistik, abychom se ve zbytku stopáže mohli dosytnosti věnovat poslednímu filmu Ridleyho Scotta: Napoleon. Zhodnotíme, zdali má film vlastně cenu vidět, když nás do budoucna čeká nekrácená 4 hodinová verze na platformě Apple TV+, zabředneme do bahna historické věrnosti a naturalistické povahy válečného utrpení, zvedneme obočí nad toxickým vztahem mamánka Napoleona a jeho nevěrné Josefíny a posteskneme si nad vybledlou paletou barev současných historických dramat. Závěrečnou půlhodinu dílu poté věnujeme rychlému shrnutí dosavadní režisérské kariéry Ridleyho Scotta, vychválíme Dobrý ročník a zaskřípeme zuby nad posledním vývojem Alien universa. Veselé Vánoce a bon appétit.

V sedmnácté epizodě nenaskočíme na marketingovou vlnu Barbenheimer a budeme se věnovat výhradně tomu méně výdělečnějšímu z dvojice: Oppenheimerovi Christophera Nolana. Poté co si projdeme pár zajímavých produkčních informací, zaujmeme diametrálně odlišná stanoviska začínající u překvapivě vlažného zážitku z IMAXu. Zatímco Honza bude převážně pět chválu a podotýkat, že film viděl pouze jednou, Christian bude pronášet soudy příkřejší než Výbor pro neamerickou činnost a doufat, že film uvidí právě pouze jednou. V druhé půlce ale víceméně nalezneme společnou řeč a shodneme se, že filmu by prospělo trochu nůžek, trochu srdce a trochu hororovější dramatizace. O tom jaká bomba na vás čeká v závěru, proč v kině nejíst a nechodit na záchod, kam dál povede SCU (Scientistic Cinematic Universe), a co má CGI společné s malými dětmi se už budete muset přesvědčit sami.