Spolu a hladoví

Měl to být epický výlet Litovelským Pomoravím. A samozřejmě další epický díl společného podcastu. Byli spolu, byli i hladoví. Jenže otec po hodině povídání zjistil, že se všechno po devíti minutách epicky nenahrálo. V tu chvíli začal zmar. Plán B. Rozpálená silnice podél rekreačního Nákla. A žízeň, kterou nakonec uhasila hasičárna v Mezicích a bezinka do půllitru Litovel. Klára s Lukášem to tedy zkusili podruhé další den, tentokrát už ve voze. A díky obci Obědkovice se vydali po cestě, které by se jen těžko dalo říkat silnice. Pak se objevil první erb. Se srpem a kaprem. A najednou jsme si začali všímat dalších a dalších. Barevných obecních erbů v barvách podobně divokých fasád, které zdobí české i moravské vesnice.Zjistíte, že do erbu se kromě obilných klasů můžou dostat také dva žízniví koně, sťátá rytířská ruka, pyramida nebo třeba žlutozelené varhany.

Poprvé spolu a hladoví vyrazili na Panelku Luleč, nejoblíbenější místo otce a dcery. Cestou zpět jali se nahrát další veledílo stejnojmenného podcastu a když projeli Viničné Šumice, zjistili, že se díky pohybu litosférických desek dostali do dílu, který tu spolu nahráli loni. Zachránila je diskuze nad jménem Milan, respektive rodiče, kteří kdy dali svému dítěti Milan. Do toho přišli Vítek s Mirkem. Až pak jim došlo, jestli Natálky tuší, že budou jednou babičkami. Lukáš s Klárou také navštíivili dvě kavárny, baristky z toho byly značně nervózní. A tak si pustili rap z Hostomic, a věděli, že až vydělají love, pojedou na Hollywood. Nicméně i přesto, že to celé nedává moc smysl, byli zase Spolu a hladoví.

Život je důležité prošlapat jako Klářiny Conversky. Ty vyrazily po boku po túře lačného otce Lukáše na okruh kolem Velké Bíteše. Mlýny po cestě, mlýny v diskuzi, mlýny na Podnikatelce. Neztratila Klára svoji nonšalantnost? Na to se dá říct jen CO TO JE?! A víte, že existuje rybník Hadr?

Nevěděli kam, ale do Brna byla hodinová kolona. zácpa A tak vyrazili do Třebíče, kterou Klára, nikdo neví moc proč, nemá ráda. Vymysleli seriál Cukrárna Městečko a rozdali si role. V Třebíči ochutnali Adamovo žebro. Lukáš zestárnul. A v Třebíči jezdí linkové autobusy. A na kraji v obchodní zóně našli kávový přívěs, kde zjistili, teda vlastně jen Lukáš, že ZON je zdravotní osvěžující nápoj. Zjištění velké jako chladící věže dukovanské elektrárny a pokec v jádru pudla.

Pozor pozor, mohla být jen náhodná píseň, která v náhodný den zahrála. Jenže Klára spadla ze židle a stalo se to režnou nití, která prošila celý rozhovor otce s dcerou. Lukáš se ukázal jako čučkař, který vůbec neví, jak to funguje v Ikea. Neprošlo mu nic. Ani platba.

Ta energie, kterou Klára oplývala ve chvíli, kdy u snídaně v Brně úplnou náhodou zaznělo slovo Letovice, by se dala porcovat a prodávat. A tak se otec s dcerou opravdu rozhodli, že do tohoto jihomoravského města vyrazit po tzv. svitavské cestě. Bohužel když vystoupili na letovickém náměstí, energie byla tatam. Prošli si městečko, snažili se objevit jeho highlighty, ale zjistili, že bohužel žije jen od května do října.Nicméně u toho probrali dobré i špatné vlastnosti – své vlastní i těch druhých – a pokračovali dál. Zastavili se na inspekci v kočičí kavárně Pelíšek, aby zde objevili kočku jménem Švédsko. Večer pak vyrazili na večeři a do divadla.To vše uslyšíte v posledním díle podcastu Spolu & hladoví v roce 2025. A tak, Češi, prosím, udělejte maximum pro to, aby Letovice žily i od listopadu do dubna. A vše dobré v roce 2026.

Nemožné se stalo skutečností. Otec opět potkal dceru. A zavezl ji do Vracova. Všechny cesty nevedou do Říma, ale právě do tohoto malinkého městečka na Jižní Moravě. Klára a Lukáš si doplnili vitamíny funkční vodou. Mohli si na čerpací stanici koupit i rybářské zboží, možná by se jim pak témata lovila lépe. Probrali nejen používání angličtiny v češtině, hledání kamarádů, ale mnohem víc. Skákali si do řeči jako za starých dobrých energetických časů. Aby pak však energii i získané vitamíny z funkční vody ztratili v obci Svatobořice–Mistřín. Naštěstí konec byl jedno velké wow. Respektive MOW. Tak se jmenuje pumpa v tomhle moravském Římě.

Zaslouží si Klára s Lukášem velký návrat nebo prostě musí po té existenčně dlouhé pauze prostě pomalu a opatrně. Byla plnoletá dcera volit? A měl stále dětsky zbrklý otec radši zvolit jiný čas nahrávání? A tak je cesta vedla dál jak Pavel Bobek. Táhl je Karel, vítr v tvářích, hučící D1. Byli spolu, nebyli hladoví a v kapse jim zbyly dvě hrušky.

Prosím, Češi (jsou tu i nějací Slováci?) netlačte se! Je vás asi 600! Utvořte zástup, nekoukejte se do telefonu a nepoužívejte AI, vše se dozvíte. Stačí jen sejít po Chotkových schodech do zahrad zámku v Kromclu, poslouchat, pozorně poslouchat dceru a otce, tedy Kláru a Lukáše, opět spolu a opět hladové, a až uslyšíte, tak uvidíte - ondatry, pávy, kus drůbeže, koně se strážnicí, ryby všech druhů. Slyšíte? Vidíte? Asi ne všichni, však je vás asi 600.

Po návratu z Hejliks jsme se unavení museli sami zeptat, proč si říkají vlastně Hejliks. Dobrat se toho bylo těžké asi jako pochopit tříhodinový německý film Sound of Falling, který společně Klára s Lukášem shlédli na Karlovarském festivalu. Stejně tak hloubavě vnikli do hledání slova starat se . Však Klára má před sebou několik táborů z pozice vedoucí. Sama se pak zamýšlí nad tím, kde se v lidech bere ta starost starat se. A vy sami můžete v anketce rozhodnou, jestli je řeka Ohře ta / ten nebo to. Klára rozebere v krajské rubrice Karlovarsko a Ústecko. Však sama pojmenuje, kdy vstoupila do své intelektuální sféry, což Lukáše jako rodiče velmi překvapení, protože to jeho dcera stihla asi o deset let dřív, než on. Však si dejte toto prázdninové rozjímání a věřte, že Klára není žádná brainrot skibidi generace.