La vie avec Amalie

Pojď se mnou putovat v čase :)

Extrémy, pasti, nedostatek informací.  Hra se zdravím se šťastným koncem. ...aneb i přibírání má své mouchy A pokud ty máš podobný příběh a pokud ty se v něm vidíš. Napiš mi, napiš svému kamarádovi. Dovol se vidět očima ostatních. Tak zase příště, pa Amálie @amalie_foltynova @ma_cuisine_cz

Spousta otazníků a nových pocitů.  Hledám odpovědi na mé otázky. Na mé pocity. Nové pocity. Zvláštní pocity.  A chybíte mi, mám vás ráda. Tak zase brzy, pa Amálie @amalie_foltynova

Ne vše, co se říká, je pravda. A jak to zjistíš? Že sám objevíš !  Svět je plný klišé a stereotypů, které nám motají hlavu. A pokud se necháme moc zamotat, třeba se necháme o něco krásného připravit.  A co ty, jaká se tvá zkušenost se stereotypy? A jaká je tvá zkušenost s Francií? Dej mi vědět! Tak zase příště, pa Amálie @amalie_foltynova

Štítek, který už dále nad sebou nechci nosit. Avšak v srdci zůstane napořád. Část života, vzrušení, stres, vyčerpání, cestování, noví lidé. Změna priorit, vzpomínky, nadhled. Pojď si poslechnout, jak jsem proplula životem s nálepkou -model-. Tak zase příště, pa Amálie @amalie_foltynova

Zpět v Montpellier. Štěstí. Ale věděla jsem, že i tak to nebude úplně NEJšťastnější období. Pa, Amálie @amalie_foltynova PS: reálný čas podcastu je 24 minut, pak je už jen ticho. Ale v rámci toho si můžeš dát alespoň meditaci, ať polevíš od stresu, hah.

Ostrov Odříznutá od pevniny. Přesně tak zněla má první a jediná obava z Korziky. Nechat své přátelé na kontinentu a odjet. Ale já věděla, že to dělám pro sebe. Že mě to zase někam posune a dá nové rozhledy. Spousta lidí vlastně ani nevěděla, že jsem z jihu jela ještě níž. Tak vám v dnešní epizodě povím, co jsem tam dělala a jaká Korzika vlastně je. Jak jsem ji vnímala já.  Tak se měj, pa Amálie Pro více fotek mě sleduj na instagramu: @amalie_foltynova

Po 4 měsících opouštím Korziku. Vzrušení, strach, nejistota. Vzpomínky, nostalgie a návrat. Vše se děje pro nás, pokud jsme tomu otevření. A občas přijde něco, s čím nepočítáme vůbec. Občas ztrácíme lidi, které v životě potřebujeme. Nebo pochopení, proč ne. Aneb blábolení o pocitech. Tak pa, Amálie Buď se mnou více v kontaktu na instagramu: @amalie_foltynova

Mé tři příběhy jako aupair na jihu Francie.  Radost, sdílení a kontakt do dnes. Bolest, slzy a ponaučení.  Pokud se mnou chceš být více v kontaktu, koukni na můj instagram @amalie.foltynova Tak zase příště, pa Amálie PS: Když mluvím o lidech mě rovnocenných, myslela jsem rovných věkově. Pokud mluvím o mém "taťkovi z druhé rodiny" myslím tím druhou AUPAIR rodinu. Sdílela jsem s vámi to, co mám ještě v živé paměti a co si myslím, že stojí za zmínku. Ještě na závěr vám chci říct, že se může zdát, že vše bylo špatně u všech rodin. Ale první dvě rodiny jsou opravdu má srdcová záležitost. Ale je jasné, že vždy se stane i něco trochu zlého a není vše jen krásné. Ale těch krásných moment tam bylo o mnoho více, než těch zlých!

Můj první výjezd do zahraničí.  A já myslela, že mi jen vzal. A dával jen starosti a problémy. Po mém příjezdu jsem zjistila, že právě díky Erasmu se mi otevřely nové dveře. A od té doby jsem chtěla jen cestovat. Od té doby, jsem překročila práh strachu z mluvení francouzsky a chtěla jsem víc a víc. Vše se zdálo tak jednoduché. A byl to start do života, který mám teď.  Ze začátku můj Erasmus bylo trápení. Já později zjistila proč. Nebyla jsem totiž otevřená tomu, něco zažít a poznat nové věci, lidi. Mé nastavení nebylo správné. Což se nemůže říct o mém druhém Erasmu, o kterém uslyšíte příště! Čím víc je to těžší a čím víc musíš překonat sám sebe, tím víc se posuneš dál.  A co ty? Byl jsi na Erasmu? Řekni mi vše! 0-14min. INTRO od 14min o Erasmu Pa, Amálie Sleduj mé cesty na insagramu: amalie_foltynova