Jaderná ruleta: Co kdyby Hitler měl atomovou bombu jako první? A jak blízko jsme jaderné katastrofě dnes?

„V šesti letech jsem chtěla být jako David Attenborough. Příběhy vypráví dost pohádkovým způsobem. Od té doby, co jsem si řekla, že chci točit přírodovědné filmy, tak si jdu za svým," říká dokumentaristka Kateřina Fialová, která už v patnácti letech režírovala pořad Nedej se! v České televizi. Při natáčení investigativních reportáží se dnes setkává s urážkami, výhrůžkami i útoky kvůli tomu, že je žena. „Když se rýpeme v kauzách na menších městech, odezva bývá veliká. O to důležitější ta práce je, chceme rozvířit debatu,“ dodává.Rozhovor vznikl v rámci e.on Ekofestival 2026 v Českých Budějovicích.

„Bylo to kobercové bombardování českého venkova.“ Kolektivizace podle Pavla Kosatíka neměla ekonomický smysl - komunisté potřebovali venkov ovládnout a ze samostatných sedláků udělat lidi, kteří už nebudou představovat konkurenci režimu. Martin Veselovský a Pavel Kosatík o kulacích, nesplnitelných dodávkách, ničení vztahu k půdě i traumatu, které si český venkov nese dodnes. A co kdyby ke kolektivizaci nikdy nedošlo? A těží z ní dodnes Agrofert?

Co kdyby Němci vyrobili atomovou bombu jako první? Martin Veselovský a Pavel Kosatík o světě, ve kterém jaderné zbraně změnily pravidla války. Jak blízko jsme byli jaderné katastrofě během kubánské krize? Kolikrát se nebezpečně přiblížilo stisknutí tlačítka? A může se jaderná ruleta jednou skutečně vymknout z rukou?

„Smyslem bylo, aby se lidi báli. Aby nikdo nevěděl, s kým si povídá.“ Martin Veselovský a Pavel Kosatík o tom, jak StB pronikala do každodenního života, proč bylo tolik lidí vydíratelných a jak systém udávání a podezírání ničil důvěru mezi lidmi. Kolik spolupracovníků skutečně bylo? A co by o minulosti zůstalo, kdyby se všechny spisy StB podařilo zničit? A byl podle Kosatíka Andrej Babiš tajným agentem? A co motivace Oty Klempíře přidat se k StB?

„Tam, kde je teď sucho, bude sucho i poté, co postavíme dvacet přehrad. Nejsou zbytečné a je spousta způsobů, jak můžeme vodu z nich efektivně využít, jako řešení proti suchu v krajině ale nepomůžou,” říká ekolog působící na Vídeňské univerzitě Kryštof Chytrý. „Teprve výhled do budoucnosti dělá tu situaci opravdu kritickou. Současné sucho je možná nejhorší za dobu měření, ale bude hůř. Podmínky, které dnes považujeme za extrém, budou za 40 nebo 50 let průměr a přibudou k tomu ještě větší extrémy.”

„Sport pro mě znamená všechno. Je to kombinace mentální i fyzické stránky, sportem řeším všechno – chmury i radosti, i u nás v rodině se to točí kolem zdravého životního stylu,“ říká sportovec a cestovatel Dušan Zapalač. „S dětmi je plánování dopředu zásadní. Jsme rádi spontánní, ale ve chvíli, kdy se to může týkat zdraví, snažíme se předvídat. Dny s dětmi máme naplánované dost detailně,“ popisuje. „Moje cestování není beze stop, ale snažím se, aby ta stopa byla co nejmenší,“ dodává. Pozitivně vnímá i to, že Češi tráví stále více času venku. „Myslím, že tomu pomohl i koronavirus. Češi teď tráví víc času v přírodě a je to super,“ říká.Seriál Turistika beze stop připravujeme ve spolupráci se společností E.ON, která podporuje udržitelné chování v přírodě.

Rozhodnutí padlo dávno před srpnem 1968 a i kdyby nebyla invaze, Sověti by sem dostali vojáky tak jako tak. Martin Veselovský a Pavel Kosatík o tom, proč byla okupace Československa součástí širší strategie Sovětského svazu, jak fungovala tehdejší propaganda a proč se některé metody Kremlu za šedesát let téměř nezměnily.

V novém díle seriálu Turistika beze stop vyrážíme na Vysočinu. Společnost nám dělá Dušan Zapalač, fotograf, sportovec a milovník přírody s rodinou. "Sportem řeším všechno, chmury i zažívám radosti, u nás v rodině se to hodně točí kolem aktivního životního stylu," říká.Společně navštívíme klášter Želiv s dramatickou historií. Za komunistického režimu se stal jedním z nejtvrdších internačních táborů v Československu. Dnes se jeho správci snaží celý areál znovu otevřít lidem – věřícím, zájemcům o historii i návštěvníkům, které přiláká třeba místní pivo.Poté se vydáme do okolní krajiny v doprovodu alpak ze společnosti AlpakaGo. „Alpaky jsou empatická, klid vyzařující zvířata. Jsou milé a všichni je mají rádi,“ říká její majitelka Klára Zabaláková. Alpaky se využívají také při terapiích a pravidelně navštěvují například obyvatele domovů pro seniory.Na závěr zavítáme do Červené Řečice a ukážeme, že Vysočina nabízí mnohem víc než jen krásnou přírodu – také silné historické příběhy, nevšední zážitky a místa, která stojí za to objevovat.Informace o trase:Vzdálenost: 5,1 km - pro pěší, pro kočárky a vozíčkáře doporučujeme volit část trasy po cyklostezce
Kraj: VysočinaVýškový profil: ↑ 100 m ↓ 60 mHlavní lákadla: Klášter Želiv, vodní nádrž Trnávka, procházka s alpakami, zámek Červená ŘečiceOdkaz na trasu: https://mapy.com/s/lupujohasaSeriál Turistika beze stop připravujeme ve spolupráci se společností E.ON, která podporuje udržitelné chování v přírodě.

Co kdyby Česká republika prezidenta vůbec neměla? Martin Veselovský a Pavel Kosatík o tom, proč Češi od hlavy státu očekávají víc než většina evropských národů, jestli může být prezident skutečně nadstranický a jak tuto roli chápali Masaryk, Havel nebo Zeman. Má prezident společnost spojovat, nebo je nevyhnutelné, že se stane politickým hráčem?

„Knihy mají silného soupeře. Kdyby zítra přestaly existovat sociální sítě, nejdřív by byla asi apokalypsa a řešili bychom spoustu jiných problémů, teprve až by se to zklidnilo, tak bychom se vrátili ke čtení. Každý den na nás útočí tolik vjemů, že si pak sednout ke knížce a hodinu číst je pro mnoho lidí kapacitně nemožné,“ říká Michelle Losekoot, lektorka a autorka, která založila čtenářský klub Načteno, jenž má už 3 tisíce členů a stále roste. „Každý měsíc čteme jeden román 20. století, pak o něm diskutujeme. Myslela jsem, že číst staré klasiky se mnou bude chtít jen pár stejně vyšinutých přátel,“ směje se. „Před pár lety jsem zjistila, že jsem ztratila schopnost číst a soustředit se. Četla jsem jeden odstavec stále dokola. Dost mě to vyděsilo a musela jsem hodně trénovat, abych se opět naučila beletristické knihy číst,“ dodává.