Nejhorší je koukání do mobilu, neposloucháme tělo. Posilování bolestí je v pořádku, bolest je náš přítel, říká Novotný

„Nikdy jsem nechtěla psát pro děti, ale když jsem psala román Hana, tak jsem měla těžké sny a nemohla jsem spát, knížkami pro děti jsem se vrátila do krajiny dětství, je to skvělá psychoterapie,“ říká spisovatelka Alena Mornštajnová. Nedávno jí vyšla kniha pro děti Vánoce v Šípkové ulici. „Pohádky jsou si dost podobné, když tam jsou princezny, už jsou nastaveny limity, teď takovou nemám v plánu,“ dodává. K nařčení z okopírování příběhu umělkyně Toy Box do knihy Les v domě říká, že nemůže dokázat to, co neudělala, toto období je pro ni prý uzavřené. Partnerem série se spisovateli je nakladatelství Albatros.

„Nejvíce přepisoval svým životem dějiny asi Klement Gottwald, zlom v roce 1948 je fatální, společnost se začne radikálně měnit. Od prezidentů máme nerealistická očekávání, čekáme, že to vše vyřeší, je tu takový panovnický syndrom. Prezident má neformální moc obrovského vlivu a je to i jeden z důvodů, proč komunisti prezidenta nezruší, i když měli rádi kolektivní vedení a stranu,“ říkají autoři podcastu Přepište dějiny publicista Martin Groman a historik Michal Stehlík. Na DVTV najdete nově jejich unikátní 11dílnou sérii PREZIDENTI, kde se v každém díle soustředí na prezidentství 11 mocných mužů z Hradu od Masaryka po Zemana.  Jací byli naši prezidenti? Komu dějiny dají za pravdu a kdo je nejvíc přepisoval? Kdo ovládal lidi a koho zas ovládl alkohol? Více ve speciální sérii PREZIDENTI, kterou najdete na www.dvtv.cz.

„Tělo posloucháme čím dál míň, máme chytré hodinky a aplikace a věříme jim víc než signálům vlastního těla,“ říká fyzioterapeut Michal Novotný, kterému vyšla nová kniha Tajemství zdravého pohybu. „Bolest je způsob řeči těla s námi, dělá nás silnějšími, například v posilovně si vytváříme příjemnou bolest, když to ale přeženeme a neposloucháme tělo, necítíme, co se v těle děje a máme větší riziko zranění. To, co funguje jednomu, může škodit druhému, tak je to mezi normálními smrtelníky i profesionálními sportovci,“ dodává.

„V Česku máme několik screeningových programů, kontrolování znamének, kontroly na urologii a další. Naši lidé neradi využívají prevenci, ochota být sám sobě arbitrem, že sám o své zdraví pečuji, u nás není tak rozvinutá,“ říká Aleksi Šedo, biochemik, lékař a ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny, který sdružuje 11 výzkumných institucí v Česku a snaží se podpořit vědce, kteří bojují proti nádorovým onemocněním. „Naše biomedicína v rámci mezinárodního srovnání patří mezi velmi úspěšné vědy, jde na ní ale málo peněz,“ říká a dodává, že často musí bojovat s administrativou: „Neumíme zaměstnat na částečný úvazek člověka, který má hlavní úvazek na Harvardu. Já to prostě nechápu, boj s administrativní hydrou je nekončící, ale nesmí se vzdávat.“ Pořad vznikl v rámci mediálního partnerství s Národním ústavem pro výzkum rakoviny.

„Každá rakovina je unikátní, proto je tak těžké najít cílený lék, ale vždy bude léčba koktejl. V české vědě vidím obrovský pokrok, zahraniční zkušenost je ale důležitá, abychom znovu nevymýšleli kolo a znali osvědčené postupy,“ říká Zdeněk Adrysík, molekulární biolog z Lékařské fakulty MUNI a NÚVR, který se po 15 letech v zahraničí, zejména z USA, vrátil do Česka. „Než jsem do USA odjel, měl jsem vnitřní limity, ale byla to chyba, americké „sky is the limit“ je smysluplný přístup ve ve vědě i v životě.“ Pořad vznikl v rámci mediálního partnerství s Národním ústavem pro výzkum rakoviny.

„Vyvinout léčivo trvá dlouho, i desítky let, jsou ale novější technologie, včetně umělé inteligence, tak se výzkum akceleruje, a teď je mnohem rychlejší než v předchozích letech. Člověk ve výzkumu dělá řadu experimentů, u kterých předpokládá, že mu potvrdí nějakou hypotézu, ale to se nemusí stát, ale podstatná věc je se z toho poučit. Řada badatelů ale prochází slepými uličkami, protože nemají možnost se dozvědět, že tudy cesta nevede, negativní výsledky zůstávají v šuplíkách,“ říká imunoložka Lenka Zdražilová Dubská z Lékařské fakulty MUNI a NÚVR. Věnuje se zejména vývoji protinádorových vakcín. „Používáme buňky, které umí stimulovat imunitní systém pacienta v boji proti nádoru,“ dodává. Pořad vznikl v rámci mediálního partnerství s Národním ústavem pro výzkum rakoviny.

„Zpočátku nám zasahovala práce do vztahu dost, strašně snadno se nám to utrhne a bavíme se opět o práci. Z druhé strany je to hodně fajn, nápad může přijít kdykoliv, máme strašně častý brainstorming,“ říkají biochemici Petr a Barbora Výmolovi z 1. LF Univerzity Karlovy a z Národního ústavu pro výzkum rakoviny, kteří pracují v jedné laboratoři. „Nádor se snažíme najít ne, když už jsou v těle metastázy, ale když je tam buněk třeba jen 20,“ dodávají ke svému výzkumu. K praktické části podmínek pro mladé vědce říkají, že by jim pomohla možnost home office a také rozšíření možností hlídání zejména těch nejmenších dětí. Pořad vznikl v rámci mediálního partnerství s Národním ústavem pro výzkum rakoviny.

Poslední letošní udržitelná trasa v rámci seriálu Turistika beze stop vás zavede na místo, kde ještě před několika lety mnoho přírody nebylo. Vydejte se přes Radovesickou výsypku z Bíliny do Kostomlat pod Milešovkou a zažijte jedinečný příběh obnovy krajiny po těžbě uhlí. „Je to výsledek dlouhodobého procesu návratu výsypky z hornického stavu do civilního a rekultivace přírody, výsledek může být nádherný kus přírody, jsem z toho nadšený, protože i hornická činnost se dá ukončit fantastickým způsobem,“ říká geolog a člen Bílinské přírodovědné společnosti Karel Mach. Zejména v 60. a 70. letech musely těžbě ustoupit některé obce v oblasti, na ně vzpomíná pamětník a geolog Zdeněk Dvořák. Patří mezi ně i Radovesice, kde byly strženy všechny domy kromě kostela. Architekt Adam Kössler v rámci své diplomové práci před pár lety přišel s nápadem, jak by se zasypaný kostel mohl zpřístupnit lidem. „Je to vize, bylo by to nesmírně složité. Sám o sobě kostel extrémní historickou hodnotu nemá, ale symbolickou hodnotu má nesmírnou. Při osobní návštěvě místa mi přišlo, že je to taková krajina s amnézií,“ dodává ke svému projektu. Pokud chcete být také udržitelným turistou a objevit více neobvyklých míst, navštivte turistikabezestop.cz PŘES RADOVESICKOU VÝSYPKU Vzdálenost: 10,5 km kraj: Ústecký  Výškový profil: ↑ 266 m, ↓ 58 m nevhodné pro kočárky Hlavní lákadla: Zámek Bílina, zrekultivovaná výsypka Odkaz na trasu: https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2581291  Partner: E.ON #komercnispoluprace #turistikabezestop Na trase můžete zkusit najít ukrytou kešku pod GC kódem: GCAVBJ9 - název: Vrabec polní.

Trasa v dalším díle seriálu Turistika beze stop začíná v Konstantinových Lázních. „Léčí se tu srdce i onemocnění pohybového ústrojí. Pod naším lázeňským parkem je obrovská vana, která je plná léčebného lázeňského pramene, který se jmenuje po českém internistovi Prusík,“ říká Dana Jurásková, ředitelka Konstantinových Lázní. „Osud mě zavál do Toskánska, to bylo ještě za totalitního režimu, kdy jsem odjížděla netradičním způsobem z Jugoslávie v kufru auta. To, že tady je ta restaurace, Itálie hodně ovlivnila,“ vypráví svůj životní příběh Eva Fichtlová, majitelka restaurace Café Kryštof Harant. Naše kroky nás dovedou až do Úterý, malebného městečka s hrázděnými domy. Úterský spolek BART zde zrevitalizoval cenné varhany nebo Turbovnu - budovu, která má sloužit obyvatelům jako místo k setkávání. Pokud chcete být také odpovědným turistou a chcete se dozvědět více informací o projektu, navštivte stránky www.turistikabezestop.cz  Informace o trase: KONSTANTINOVY LÁZNĚ - BEZDRUŽICE - ÚTERÝ Vzdálenost: 11,1 km kraj: Plzeňský  Výškový profil: ↑ 163 m, ↓ 205 m Hlavní lákadla: Konstantinovy lázně, kostel sv. Jana Křtitele v Úterý, Café Kryštof Harant  Odkaz na trasu: https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2581290 Partner: E.ON #komercnispoluprace #turistikabezestop Na trase můžete zkusit najít ukrytou kešku pod GC kódem: GCAVBJ8 - název: Ježek západní.

Na knižním festivalu Humbook s Danielou Drtinovou diskutovaly dvě mladé autorky - Karolína Zoe Meixnerová a Alena Štraubová. „Necpu své literární postavy úplně jinam, než historie napovídá, držím se historických mantinelů, jen do tmavých míst vnáším fikci. Mácha mohl mít něco se Sabinou, ten ho extrémně obdivoval, o Boženě Němcové se pořád říká, že byla nymfomanka, ale na mých diskuzích se bavíme o počtu sexuálních parterů a jaké možnosti tehdy byly,“ říká Karolína Zoe Meixnerová, která na sociálních sítích vystupuje jako Co je Zoe, popularizátorka osobností národního obrození a autorka knih o našich literátech. „Když mi bylo 13, 14, tak jsem zoufale hledala queer literaturu, ale nic tady nebylo. Chtěla jsem, aby mladší generace měla možnost ji dostat, byla hodně opomíjena. Doufám, že nálepku queer už knihy nebudou muset mít,“ říká Alena Štraubová, autorka knížek pro mladé s queer tematikou.