Dějiny bez konce

Který z porevolučních prezidentů udělil nejvíce státních vyznamenání ženám a proč Jiřina Bohdalová získala jako jediná žena české národnosti Řád bílého lva nejvyšší třídy? Co nám říkají udělené ceny o tom, co jako společnost zastáváme za hodnoty?  A jaké osobnosti bychom si jako společnost měli připomínat? V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme si pozvali uměleckou skupinu měkký í, s kterým jsme probrali jejich výzkum na téma udílení státních vyznamenání. Státní vyznamenání nabízí spíš přehlídku osobností, které budí nejmenší kontroverze, nebo stvrzují zahraniční diplomatické vztahy. Ostatně tak fungovaly státní vyznamenání i za první republiky. Podobně jako se tehdy po vzniku samostatného Československa řešilo, jestli by nebylo lepší udílení státních vyznamenání zrušit jako monarchistický přežitek, se něco podobného řešilo i po revoluce 1989, kdy byl ceremoniál udílení státních vyznamenání vnímán jako nástroj upevňování vazeb a náklonnosti ke komunistickému režimu. Nebylo by lepší tradici udílení státních vyznamenání úplně zrušit? Nebo změnit jejich fungování, aby lépe vyjadřovaly hodnoty, na kterých jako společnost stojíme, nebo ke kterým bychom se měli vztahovat?Díl vzniká ve spolupráci se scénou pro současné živé umění Terén. Kolektiv měkký í uvede dne 28. října v klubu zastupitelů v Brně slavnostní předávání nultého ročníku ocenění Řád Bílé lvice, jenž probíhá v rámci sedmého dílu STÁTKŮ. Akce proběhne jako autorsky pojatý ceremoniál, který představí východiska nově vzniklého ocenění a jeho první laureátstvo. Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 18:32Julien Mailland - Soviet BlocksTony Shaw, Alan McDougall - Cold War FootballJoseph Kelly - The Biggest LieSergio Luzzatto - The First FascistRozhovor s uměleckou skupinou měkký í19:32 - 51:17----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Když dne 4. února 1794 zrušilo Národní shromáždění dekretem otroctví, jednalo se o přelomový moment v dějinách lidstva. Všichni muži sídlící v koloniích, bez ohledu na barvu pleti, byli podle tohoto dekretu francouzskými občany a budou požívat všech práv zaručených ústavou. Tento dekret nejenže udělil okamžitou a bezpodmínečnou svobodu, ale také přiznal bývalým otrokům plné francouzské občanství a nestanovil žádnou kompenzaci pro bývalé otrokáře. Tak radikální verze zrušení otroctví neměla obdobu. Takovému rozhodnutí předcházely ale dekády debat o otroctví a kolonialismu, ve kterých abolicionisté neměly výraznější převahu. Přijetí dekretu dopomohla vzpoura otroků v nejcennější francouzské kolonii Saint-Domingue. Tímto aktem si Francie chtěla získat povstalce na svou stranu. To se taky povedlo a povstalci přijali revoluční Francii za svou. Fungující partnerství ale hodil za hlavu Napoleon, který si chtěl francouzské kolonie znovu podmanit pod svou kontrolu. Vojenská výprava, kterou na ostrov poslal, byla ale neúspěšná a povstalci následně vyhlásili na Francii nezávislost a tím vznikl stát Haiti. Nová kniha The First Emancipation od amerického historika Jeremy Popkina ukazuje, jak dynamická byla debata o zrušení otroctví a kolonialismu už v předrevoluční Francii. Obě strany sporu si zde precizovaly své argumenty, které se pohybovaly od těch nejzákladnějších, jakože každý člověk se rodí svobodný a měl by mít I stejná práva jako každý jiný, nebo že by nikdo neměl vlastnit jinou lidskou osobu jako majetek, až po ty ekonomické, kdy se poukazovalo na to, jestli jsou kolonie schopné produkovat zboží pro francouzský trh ve stejném množství I v momentě, kdy by došlo ke zrušení otroctví. Jestliže ještě v předrevoluční Francii vycházelo nespočet literatury o barbarství majitelů plantáží, kteří krutě zachází se svými otroky, v době Napolena se naopak začalo objevovat stále větší množství nepokrytě rasistické literatury. Do veřejného prostoru se najednou dostávalo stále více rasistických tezí, které byly založeny na představě nadřazenosti bílého muže a evropské civilizace. Zde můžeme hledat zárodky rasismu, který později po Darwinově teorii o původu člověka nabral na obrátkách na konci 19. století a zejména v první polovině 20. století. Napoleon, který byl pro občanskou společnost v řadě případech přínosem, byl zase v řadě jiných nositelem kontrarevoluce. Znovuzavedení otroctví je jedním z mnoha jeho aktů, kterými rušil výdobytky revolučního období. Přesto francouzská debata o emancipaci otroků měla svůj význam a přispěla ke zrušení otroctví na světě, ke kterému docházelo v průběhu 19. století. V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme probrali téma revoluční Francie, otroctví, kolonialismu a rasismu. Součástí dílu je I rozhovor s historikem Jeremy Popkinem.Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 32:36Keum Suk Gendry-Kim - TrávaCharlotte Beradt - Třetí říše snuDaniela Tinková - Zrození občanaJeremy Popkin - A New World BeginsHlavní téma32:44 - 1:06:28Kolonialismus, abolicionismus a rasismus v revoluční FranciiRozhovor s Jeremy Popkinem1:06:35 - 1:50:38----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

V průběhu druhé světové války bylo do německé branné moci nuceně mobilizováno mnoho občanů okupovaných evropských států, přestože se nejednalo o etnické Němce. Na konci války měl téměř každý třetí československý voják na Západě za sebou službu ve Wehrmachtu. O pouhých devět měsíců dříve přitom tvořili více než čtyřicet procent československé obrněné brigády vojáci židovského původu.Po válce se ovšem jejich příběh nehodil do obecného narativu jednoduché trichotomie oběti, odboje a kolaborace. Proto byl v Evropě i v Česku přijímán s rozpaky a dlouhou dobu opomíjen, marginalizován, nebo dokonce zamlčován. Skutečné složení československé zahraniční armády bylo zkrátka mnohem pestřejší, než naznačuje zažitý příběh o Češích a Slovácích, kteří po okupaci odešli bojovat za obnovení republiky.Kdo tedy v jejich řadách skutečně sloužil? Jak se v jedné armádě potkávali Židé, Rusíni, Ukrajinci, němečtí antifašisté, interbrigadisté, příslušníci vládního vojska nebo bývalí vojáci Wehrmachtu? A proč jejich osudy na dlouhá desetiletí téměř zmizely z našeho vyprávění? O tom v novém díle podcastu Dějiny bez konce mluvíme s historikem Zdenkem Maršálkem z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 25:00Marie Brunová - Věčný oustider? Jíří Weil: život a díloVasilij Grossman - Život a osudMolly Crabapple - Here Where We Live Is Our CountryHlavní téma25:05 - 39:35Československá zahraniční armáda během druhé světové válkyRozhovor se Zdeno Maršálekm39:40 - 1:37:10----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Letní filmový hit Odyssea od Christophera Nolana trhá divácké rekordy a my jsme se v podívali na to, v čem je film silný a co mu oproti původnímu dílu chybí. Zaměřujeme na otázky spojené s filmovou adaptací přes tři tisíce let staré epické básně. Podíváme se i na hysterické reakce ultrapravice, která se dožaduje historické přesnosti díla. Může být vůbec mýtus, ve kterém vystupují kyklopové, čarodějnice, sirény, monstra a nad vším dohlížejí bohové, historicky přesný? V pozadí těchto nářků je evidentní to, že tím volají spíše po bělošských hercích a herečkách. Elon Musk už slíbil vytvořit za pomocí AI novou verzi filmu, která bude údajně více odpovídat historickým reáliím doby, ve které se příběh Odysseji odehrává. Na výsledek takového pokusu se hodně těšíme. V díle se ale dozvíte více o původním díle, jak vůbec epická báseň vznikala, do jaké míry jsou humor a erotika podstatné pro Odysseu, jaký je anglický překlad díla od Emily Wilson, nebo jaké české překlady si přečíst. V rámci dílu uslyšíte rozhovor s překladatelkou, básnířkou a klasickou filoložkou Sylvou Fischerovou, která působí na ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 22:40Kathryn Lomas - The World of the Western GreeksThe Roman World from Prehistory to Augustus: A History of the Roman PeoplePeter Fibiger Bang - The Roman Empire and World HistoryLloyd Llewlyna Jonese - Persians: The Age of the Great KingsKim Bowes - Surviving Rome: The Economic Lives of the Ninety PercentEric H. Cline - 1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národůEric H. Cline - Po roce 1177 př. Kr.: Přežití civilizacíHlavní téma23:36 - 45:36Nolanova Odyssea versus Homérovo dílo a otázka historické přesnosti mýtuRozhovor se Sylvou Fischerovou46:25 - 1:48:33----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Po druhé světová válce se vítězné mocnosti snažily přijít s právním konceptem mezinárodního trestního práva, který zaručí to, aby se již nikdy neopakovaly nacistické zločiny. Výraznou roli v celém procesu sehráli američtí a britští právní experti. Ovšem podstatné právní koncepty přinášeli také Sověti, kteří měli zcela jinou válečnou zkušenost s nacisty, než západní země. Nacisté proti nim vedli totiž vyhlazovací válku, která byla vedena úplně jinými prostředky a metodami, než válka na západní frontě. I proto si sovětští juristé velmi dobře uvědomovali, jak je důležité přesně vystihnout to, co bylo na nacismu zločinné. Stále častěji se začal skloňovat pojem zločinný stát v souvislosti s nacistickým režimem. Používal jej Karl Jaspers, nebo Hannah Arendtová. Ta se k němu vracela zejména v souvislosti s Eichmannovým procesem, kdy se ptala na otázku, jak vlastně odsoudit a potrestat člověka, který se podílel na zločinech proti lidskosti tím, že konal dle rozkazů a zákonů daného režimu. Pojem zločinný stát je v centru novinky amerického právního vědce Lawrence Douglase s názvem The Criminal State: War, Atrocity, and the Dream of International Justice (Zločinný stát: válka, násilí a sen o mezinárodní spravedlnosti). Jeho kniha provádí čtenáře myšlenkami o tom, co je vůbec válka, za jakých okolností může být nelegální a co je nepřijatelné válečné násilí od novověkých myslitelů až po první pokusy o ustanovení mezinárodních trestních úmluv a institucí na konci 19. století a v první polovině 20. století. S různými pokusy o kriminalizaci války však zatočila následná druhá světová válka. Norimberský proces, Tokijský tribunál, ani ustanovení Spojených národů o genocidě z roku 1948 však neučinily z poválečného světa humánnější společnost bez válek a válečných zvěrstev. Proč se sen o kriminalizaci války rozplynul? Jakým způsobem se právní experti té doby snažily zabránit opakování válečných hrůz? A proč byl Raphael Lemkin, který přišel s novou právní kategorií genocida, zklamaný z výsledného znění úmluvy o genocidě z roku 1948?Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 20:05Carlo Ginzburg - Sýr a červiCarlo Ginzburg - Dřevěné očiSecuring Empire: Imperial Cooperation and Competition in the Nineteenth CenturySocialism, Internationalism, and Development in the Third WorldTkalci Hradu: Síťová anatomie první Československé republikyZuzana Říhová - MimkaJana Paseková Kasíková - "Jsou zde, kolona už přijela!" Displaced Persons a poválečné Československo v roce 1945Eva Danišová - Diliňi DoraHlavní téma20:12 - 45:47Válečné násilí, legalita války a mezinárodní trestní právo ve 20. stoletíRozhovor s Lawrencem Douglasem46:36 - 1:21:14----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Příběh dynastie Přemyslovců, která stála na počátku knížecích a královských dějin českých zemí a měla velký vliv na středověké dějiny Evropy, představuje nová výstava v Národním muzeu Přemyslovci: Panovnická dynastie a její doba. Výstavou nás provedl jeden ze spoluautorů výstavy Jakub Izdný, který působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Samotná výstava je rozdělena do tří částí dle dispozic výstavních sálů. Hned na začátku jsou návštěvníkům představeny pilíře přemyslovské moci, kde je představena problematika církve, vzdělanosti a postavení celé dynastie. Druhá část se pak věnuje době knížecí, tedy době raných Přemyslovců a rozvoje dynastie. Zde jsou mimo jiné také představeny důležité nebo výrazné stavby tohoto období. V posledním velkém sále je pak představeno královské období Přemyslovců a tedy hlavně období 13. století. Poslední menší části výstavy, která navazuje na tento je sál, je reflexe této dynastie v dobách mladších.S Jakubem Izdným jsme tak probrali období raných knížecích let přemyslovského období, jestli a kdy se dá hovořit o státu a národu v období středověkých dějin, a čím se vyznačuje předěl přemyslovské dynastie, kdy se z ní stal rod královský. Více písemných dokladů a společenské změny, ke kterým v té době docházelo, nám totiž v královské přemyslovské etapě přivádí na scénu v mnohem větší míře také přemyslovské ženy. Výstava je sice formou své prezentace značně konzervativní, chybí ji interaktivní prvky a neodvažuje se na období středověku podívat z jiných úhlů pohledu, jak tomu je běžné například v západní historiografii, avšak její silnou stránkou je to, že dokázala shromáždit takřka všechny dostupné předměty z tohoto období na jedno místo. Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 18:05Bedřich Mendl - Město, kapitalismus a sociální dějinyJosef Žemlička - Přemyslovci: jak žili, vládli, umíraliPeter Getting - Studne mútne. Umelecká kolaborácia v rokoch 1939 - 1945Nicholas Mulder - The Age of ConfiscationJeremy D. Popkin - The First Emancipation. The Forgotten History of Abolition in Revolutionary FranceHlavní téma18:57 - 32:53Historie česko-německých vztahů, vyhnání Němců a vývoj pohledu na poválečné uspořádání ze strany Čechů a NěmcůKomentovaná procházka výstavou Přemyslovci33:02 - 1:43:00----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně vyvolal řadu emotivních vyjádření a stal se předním politickým tématem. Pod vlivem politického rozdmýchávání ze strany SPD a Stačilo se ze setkání v Brně stala větší událost, než jakou by za normálních okolností byla. Zatímco pro velkou část veřejnosti na české i německé straně a historickou obec je otázka vyhnání Němců po konci druhé světové války do značné míry probádaným a uzavřeným tématem, někteří politici se snaží vybičovat nacionalistický resentiment a získat na celé události laciné politické body. Stejně jako dnes, tak i v minulosti, konkrétně od poloviny 19. století, je nacionalismus hlavní příčinou vypjatých sporů mezi Čechy a Němci. Vyvolávání národnostních sporů se naopak snažil v době na přelomu 19. a 20. století potlačit dělnický internacionalismus, pro který byl přednější třídní boj a nikoliv národní revoluce. I v době 19. století jsou typické společné pochody, tzv. tábory lidu, českých i německých dělníků. Neochota části německé menšiny přijmout nový československý stát a ignorování problémů početně německé menšiny ze strany vlády po roce 1918 však vztahy zhoršily. Hospodářská krize a především nástup nacismu v Německu pak vygradovaly spory do takové míry, že už se společné soužití v poválečné době stalo nemyslitelným. Do nového dílu podcastu Dějiny bez konce jsme si pozvali profesora historie Stanislava Holubce, se kterým jsme probrali historii česko-německých vztahů, osudy německých antifašistů po konci války, osudy sudetských němců, kteří byli vyhnáni z pohraničí do Bavorska, stejně jako historický vývoj sudetoněmeckého sdružení.Playlist:🤔 Tipy a novinky0:00 - 20:08Jiří Hutečka, Michael Viktořík - Olomouc ve válce 1914-1919Nicola Di Cosmo, Lorenzo Pubblici - Venice and the MongolsFrançoise Vergès - Dekoloniální feminismusAbdulrazak Gurnah - KrádežPražské povstání 1945 očima kronikářůMiloš Řezník – Dušan Kováč – Martin Schulze Wessel (eds.) - Češi, Slováci a Němci ve 20. století. Materiály pro výuku dějepisuHlavní téma20:55 - 40:58Historie česko-německých vztahů, vyhnání Němců a vývoj pohledu na poválečné uspořádání ze strany Čechů a NěmcůRozhovor se Stanislavem Holubcem41:12 - 1:42:05----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Pozornost Donalda Trumpa se stále intenzivněji zabývá zeměmi Latinské Ameriky. Na začátku roku unesl venezuelského prezidenta Nicolase Madura a zostřil blokádu Kuby. Tyto a další kroky vůči Venezuele, Kubě či Mexiku připomínají starší intervenční logiku, v níž Spojené státy považovaly západní polokouli za svůj prostor bezpečnostního a politického vlivu. Srovnání s minulostí nabízí například případ panamského vůdce Manuela Noriegy, ale i takzvané banánové války nebo studenoválečné zásahy v regionu. Trump tuto tradici přetváří po svém, když kombinuje tvrdou rétoriku, sociální sítě, důraz na migraci, bezpečnost a zároveň podporuje pravicové populisty v regionu.V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme se zaměřili na historii vztahů USA a zemí Latinské Ameriky. Na rozhovor jsme si pozvali amerikanistu a historika Lukáše Perutku, který se specializuje především na dějiny Mexika. Perutka tak například připomíná, že Mexiko dokázalo v minulosti Washingtonu vzdorovat, vyjednávat i prosazovat vlastní zájmy jako tomu bylo například při vstupu do NAFTA. Zároveň ale nese historickou zkušenost americké expanze, mexicko-americké války, ztráty rozsáhlých území, intervencí z počátku 20. století i války proti drogám. Právě drogová politika USA  podle Perutky často problémy spíše prohlubovala. Kartely se navíc dávno nezabývají jen drogami, ale pronikly do obchodu s potravinami, alkoholem, lidmi i dalšími komoditami.Podcast se dotýká také migrace a toho, jak Trumpova administrativa využívá ozbrojené složky a úřad ICE. Perutka upozorňuje, že hon na lidi s migračním pozadím nemá v amerických dějinách mnoho přímých paralel, i když Spojené státy v minulosti opakovaně nasazovaly armádu či federální moc proti vlastnímu obyvatelstvu – od občanské války přes zásahy proti veteránům Bonus Army až po potlačování stávek. V závěru rozhovoru se debata přesouvá i k Arktidě a Trumpovu zájmu o Grónsko. Ani ten není podle Perutky úplně nový. Spojené státy uvažovaly o odkupu Grónska už v 19. století a znovu po druhé světové válce. Rozdíl je hlavně ve stylu. Zatímco dřívější prezidenti podobné otázky řešili diskrétně a multilaterálně, Trump z nich dělá veřejnou politickou show.Playlist:🤔 Tipy a novinky2:22 - 28:06Přemyslovci. Panovnická dynastie a její dobaVojta Náprstek ReloadedEmpires of Slavery: Rights and Power in the Early Modern Iberian WorldTurnBienále UMPRUM: Generace ZMiloš Doležal: Odporuj zlu, aby se necítilo pánem světa!Jan Šimek - Bzukot školních zahradJakub Střelec - Od trestu k terapii. Forenzní psychiatrie v poválečné obnově EvropyLawrence Douglas - The Criminal State: War, Atrocity, and the Dream of International JusticeHlavní téma29:30 - 1:43:24Historické vztahy USA A Latinské Ameriky - rozhovor s Lukášem Perutkou----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Dnes bychom si bez bavlny zřejmě svět představit nedokázali. Bavlna patřila zhruba od raného středověku do 19. století k nejdůležitějším průmyslovým produktům na světě. Po dlouhá staletí se s ní ve větším množství mohl člověk setkat zejména v Indii, Číně nebo Africe. Evropa patřila paradoxně do nedávné doby k místům, kde se bavlna příliš nevyskytovala. Přesto bavlna a textilní průmysl hrály pro evropský kontinent naprosto klíčovou roli v rozšíření kapitalismu na globální úroveň a překotném technologickém pokroku. Produkce a zpracování bavlny a obchod s ní propojil celý svět. Toto průmyslové impérium záviselo na plantážích a továrnách, otroctví a námezdní práci, kolonizátorech a kolonizovaných, železnicích a parnících – zkrátka na globální síti půdy, pracovní síly, dopravy, výroby a prodeje. Liverpoolská bavlnářská burza měla obrovský vliv na rozvoj plantáží v Mississippi, alsaské přádelny byly úzce propojeny s těmi v Lancashiru a budoucnost ručních tkalců v New Hampshire nebo Dháce závisela na tak rozmanitých faktorech, jako byla výstavba železnice mezi Manchesterem a Liverpoolem, investiční rozhodnutí bostonských obchodníků či celní politika přijímaná ve Washingtonu a Londýně. Rakousko-Uhersko bylo do tohoto systému také zapojeno. Technologický vývoj textilního průmyslu byl však oproti Západu o řadu dekád opožděný. Konkrétně české země se ale staly srdcem textilního průmyslu monarchie. Podkrušnohoří patřilo k oblastem, kde se tento průmysl uchytil nejvíce. Příznivá pro ně byla zejména geografická poloha poblíž hranice se Saskem na labském dopravním uzlu.V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme navštívili výstavu v Domě umění v Ústí nad Labem s názvem Stitched Dream od autorského týmu kolem Jana C. Löbla. Ústředním bodem výstavy je vzorníková kniha ústecké textilky rodiny Wolfrumů, která je jedinou připomínkou zaniklého severočeského textilního průmyslu. Nestálost je také klíčovým mottem celé výstavy. Pro tento díl Dějin bez konce jsme pořídili i rozhovor s Janem C. Löblem a Jáchymem Myslivcem.Playlist:🤔 Tipy a novinky2:06 - 22:15Vojta Náprstek ReloadedPřemyslovci. Panovnická dynastie a její dobaJoanna Kuciel-Frydryszak - Služky pro všechnoKatja Hoyer - Za zdí. Východní Německo 1949-1990The Billionaire AgeKnižní řada ObludaHlavní téma23:34 - 1:02:17Bavlna a textilní průmysl v Rakousku-Uhersku a ve světě 1:02:24 - 1:28:03Rozhovor s Janem C. Löblem a Jáchymem Myslivcem o výstavě Stitched Dream----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz

Když nacistické Německo definitivně kapitulovalo 8. května 1945, Evropa ležela v troskách. Nejničivější vojenský konflikt v historii lidstva pak definitivně skončil o tři měsíce později po kapitulaci Japonska. Ničivá síla novodobého vojenského konfliktu měla bilanci 60 až 80 milionů mrtvých. Během války došlo k holokaustu, kdy nacisté vytvořili systematickou továrnu na vraždění, která zabila miliony Židů, Romů, socialistů, komunistů a všech, kteří patřili mezi nepřátele režimu. Docházelo k rozsáhlým vyvražďovacím akcím na východní frontě, popravám civilistů, ale i masivnímu bombardování měst a svržení atomové bomby. Hrůznost konfliktu neměla v dějinách obdoby a proto bylo třeba odsoudit spáchané zločiny a nastavit pravidla do budoucna. Tradiční právní kategorie se tehdy ukázaly jako nedostatečné, protože nebylo možné redukovat problém pouze na individuální pachatele. Současně však bylo silně problematické kolektivní odsouzení celé německé společnosti. Před podobnými dilematy stáli Spojenci, když společně plánovali vojenský tribunál s nacisty po skončení války. Hlavní část soudního procesu s předními nacistickými pohlaváry se konal v Justičním paláci v Norimberku. Byla to jedna z mála nepoškozených budov v městě, které se stalo v meziválečné éře dějištěm nacistických sjezdů a vyhlášení říšských rasových zákonů, namířených vůči Židům. Uspořádání samotného procesu byla logisticky, organizačně a finančně náročná operace. Výsledkem mělo být odsouzení nacistických zločinů a celého režimu. Mezi ústřední postavy procesu patřil Herman Göring, který se vzdal americkým jednotkám těsně před koncem války. Ten se během soudního přelíčení dokázal obstojně hájit a svoji strategii založil na zpochybňování výjimečnosti nacistických zločinů a poukazování na zločiny spáchané Spojenci. Tuny dochovaných dokumentů a svědectví z nacistických koncentračních táborů, které byly během soudu předloženy před veřejnost, ale jeho obhajobu smetly ze stolu. Norimberský proces položil základy poválečného světa, kde se nacistické hrůzy už neměly opakovat. Podařilo se mu tato pravidla uplatňovat? V čem se lišil paralelně konaný tokijský tribunál, jenž se vypořádával s japonskými válečnými zločiny? A stojí za to jít se podívat na film Norimberk? Playlist:🤔 Tipy a novinky1:55 - 16:25Daniela Tinková - Evropa 18. stoletíVálka ševců. Obuv, obuvnictví a obuvnický průmysl v Předlitavsku za Velké válkyPodnikatel versus kapitál - kapitál versus podnikatelDavid Hubený - Budiž světlo! Bezpečnost - korupce - zájmy v energetice Podkarpatské Rusi v letech 1919-1945Hlavní téma17:20 - 1:04:10Norimberský vojenský tribunál1:05:00 - 1:29:00Tokijský vojenský tribunál----------------Podpořte vznik dalších dílů:komunita.denikalarm.cz