Vltava

Listopad je v řadě kultur měsícem, kdy si lidé připomínají své drahé zesnulé. Naše Dušičky jsou v nejedné rodině jedinou příležitostí, kdy živí navštíví hroby svých příbuzných.

O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Poslechněte si příběh ze souboru kratších Šlejharových próz Dojmy z přírody a společnosti.

Jako tanečník a choreograf vede spolu s Ondřejem Vinklátem přední nezávislý taneční soubor DEKKADANCERS. Nejnověji spolu vytvořili komponovaný večer s názvem Lži, které muži říkají. „Lhát se nemá, ale nikdy bych nedovolil pravdě, aby stála mezi mnou a vyprávěním zábavného příběhu,“ konstatuje ve Vizitce a přiznává, že humor v jeho inscenacích hraje zásadní roli.

Existují věci, které se dějí potichu. Bez svědků, bez hodnocení, bez lajků. Psaní deníku je jednou z nich. Člověk sedí sám a pokouší se slovy zachytit něco, co díky prchavosti času sklouzává do minulosti.

Saša Michailidis se ptá Petra Gibase ze Sociologického ústavu AV ČR a Masarykovy univerzity a předsedy Českého zahrádkářského svazu Stanislava Kozlíka. Říjen a listopad, čas zazimovat zahradu. Jenže zahrádkářské osady dnes řeší jiné starosti. Ve městech stále častěji narážejí na zájmy nové výstavby, potřebu bydlení i požadavky na veřejný prostor. Mají mít zahrádky ve městě své místo? Nebo je jejich ústup přirozenou součástí proměny měst?

Patří k nejvšestrannějším českým kytaristům, jako hudebník se pohybuje napříč žánry. Hru na kytaru taky vyučuje na ZUŠce Lidinská v Berouně, kterou i vede. „Talent má své výhody, ale mnohem víc je hra na nástroj o motivaci. V základním uměleckém školství by se měla preferovat radost z hraní. Na koncertech se snažíme vytvořit neformální atmosféru, aby se dítě cítilo jako doma,“ vysvětluje ve Vizitce, jak docílit toho, aby se děti těšily na koncerty a měly co nejmenší trému.

Všude byly knihy a lidi. Frankfurtský veletrh byl a je tržiště plné lidí, kteří čtou a kupují knihy. A tentokrát se hodně kupovaly ty české, protože Česká republika byla letos čestným hostem veletrhu. Nikdy jsem v Německu neviděla tolik lidí, aby si listovalo v českých knihách a kupovalo je. Byl to omamný pocit.

Saša Michailidis se ptá filmové historičky a spolupracovnice Vltavy Alice Aronové a romanistky a překladatelky z italštiny Alice Flemrové. Luchino Visconti, režisér filmů jako Rocco a jeho bratři, Gepard nebo Smrt v Benátkách patří k nejvýznamnějším osobnostem evropské kinematografie. 2. listopadu to bylo 120 let od jeho narození, letos také 50 let od jeho úmrtí. Jak se v jeho díle potkávaly tak rozdílné světy jako aristokracie a komunismus? V čem spočívá jeho výjimečnost?