(NE)BLÁZNI

Už od devadesátých let, kdy objevil potenciál například v kapelách Chaozz nebo Lunetic, je Martin Červinka nejznámějším hledačem hudebních talentů v Česku. V dalším díle (NE)BLÁZNI nicméně připomíná, že i on udělal několik chyb – nechal si například proklouznout mezi prsty začínající kapelu Kryštof.

Sotva dospěla, nastoupila do činohry pražského Národního divadla, kde působí dvacet let. Patří mezi tamní hvězdy, ale filmoví a televizní diváci ji donedávna téměř neznali. Před kamerou větší roli nedostala, což změnil až režisér Bohdan Sláma.

Rosťa Novák mladší umí v rozhovorech překvapit. Takto například hovoří o dnešních mladých lidech na prahu dospělosti: „Jakmile se při pracovním pohovoru někdo nejdřív zeptá na to, kolik bude mít volna, pak kolik dostane peněz, a teprve potom, jaký je obsah práce, tak...“

V dalším díle (NE)BLÁZNI vypráví kulturní antropolog a hlavně muzikant Ventolin o klíčových momentech, které jej proslavily. Mimo jiné o účasti v televizním AZ-kvízu, kde se téměř nezmohl na slovo, dokonce ani nepochopil soutěžní pravidla: „Ocitl jsem se tam víceméně omylem, každopádně od té doby mě neznámí lidé začali zdravit například v lese.“

Tohle nebylo v plánu, chudák pes! Pětiletá border kolie jménem Corey je nejspíš držitelem bizarního světového rekordu, se svým majitelem Slávkem Králem už projela osmadvacet zemí stopem. Oba teď přišli i do (NE)BLÁZNI, kde Slávek Král otevřeně vypráví o chvílích, kdy svojí Corey na cestě litoval.

Těsně před premiérou filmu Bratři se opět řeší zavádějící otázka: „Byli Mašínové spíše hrdinové, anebo vrazi?“ Dostávají ji všichni aktéři: režisér, scenárista i herci. Vesměs vysvětlují, že se na ni nedá odpovědět, protože nejde o černobílý příběh. V dalším díle (NE)BLÁZNI to však jeden z nich nevydrží a vyjádří se jasně. „Kdybych si opravdu musel vybrat jen z těchto dvou možností, tak jsou to hrdinové,“ říká třicetiletý herec Adam Ernest.

Dnes už se to nestává moc často, v průměru jednou měsíčně: „Čau Hoggy,“ zakřičí na něj někdo cizí na ulici. Ne, že by to dalšímu hostu (NE)BLÁZNI vyloženě vadilo, ale stejně za takovým fanouškem zajde, podá mu ruku a řekne: „Ahoj, já jsem Petr.“

V posledních letech, hlavně po velkém úspěchu dvou desek Vladimíra Mišíka, patří mezi v nejžádanější hudební producenty v Česku. “S Vláďou pomalu začínáme spolupracovat i na desce třetí. Na koncertování se necítí, ale když pracujeme ve studiu na jediné písni, pořád zpívá skvěle,” říká hudebník a zároveň advokát Petr Ostrouchov v dalším díle (NE)BLÁZNI.

I po několika týdnech ho naplňuje štěstím mistrovský titul fotbalové Sparty: „Taky jsme se na něj načekali!“ V dalším díle (NE)BLÁZNI se dvaatřicetiletý písničkář Pokáč zajímavě vrací do doby, kdy se Sparta stala mistrem posledně, což bylo před devíti lety. Tehdy studoval ČVUT a na jeho koncerty chodívala jenom hrstka prvních fanoušků.

Jedním z důležitých témat Nejvyšší karty, jak se jmenuje nový román spisovatelky Petry Hůlové, je stárnutí žen. Hlavní hrdinka si nedlouho po padesátce uvědomuje, že je její mládí pryč, s ním i krása, sexuální přitažlivost, a že se tím život zásadně mění.