středo/věk

Třiapadesát dílů jsme mluvili hlavně my, a tak jsme usoudili, že je čas dát slovo těm, kdo tohle celé poslouchají. Tedy vám. Nahráli jste nám hlasovky, my je pustili a odpovídali. A protože nic nepůsobí důvěryhodněji než kopírování devadesátkového televizního šéfa, vznikl z toho Volejte řediteli, edice Středo/věk. Bez zajíce Zazy a psa Nováka (oba už něco měli) a bez Železného. Nicméně se stejným přesvědčením, že stojíme nad vším a všechno víme nejlíp. Díky všem, kdo poslali hlasovku. Ostatním můžeme slíbit, že telefon sice jaké Vláďa nezvedáme, ale hlasovky ano.

Tentokrát jsme zabrousili zase tam, kde každý správný debatér začít musí. Ke koncertům a kultuře v přirozeném kontrastu s českou malostí. A jak se říká, že papír snese všechno, tak i náš podcast snese vše, takže jsme neměli moc problém dát do kontextu Kanyeho (Yeho, Yeezyho, ¥$, nebo jak si vlastně zrovna říká) a jeho stadionovou show s tím, co nabízí česká koncertní scéna. Proč taky ne. Člověk s opakovaně omlouvaným výletem do extrémů a Grammy na poličce to evidentně umí, a vlastně i Marek Ztracený, který je takovej pohoda, pivo, sobota člověk. Prostě Čech jak se patří.A protože naše genialita nezná mezí, proč nespojit Westa s Odysseem. Ten co přežil, a přesto dorazil. Jsme asi ti poslední, kteří se k tomu ještě nevyjádřili. Perfektně udělaný, řemeslně bezchybný, a přesto prázdný jako krásně zabalená krabice, ve které je návod na rozbalení jiné krabice.Tím bychom okurkovou sezonu uzavřeli. Na podzim vymudrcujeme určitě další oslí můstky.

Natočit podcast ve sklepě z 14. století, pod michelinskou restaurací přímo naproti orloji, kde si denně dělají vlastní uzeniny a pečou chleba je buď geniální nápad, nebo jen další důkaz, že nám je fuk, kde sedíme (omluvte kvalitu zvuku, závada není na vašem přijímači). Tentokrát tedy ne z Břevnova, ale gotického sklepa restaurace 420 od Radka Kašpárka.Začali jsme tam, kde každý správný středověkář začít musí, zbavováním se věcí a životem nalehko. Pak přišel na paškál Disclosure Day od Stevena Spielberga, kde to scénárista taky pojal nalehko. Jako fakt nalehko. A od Spielberga je to ke Kanyemu, Jacksonovi nebo nadcházejícímu filmu o Muskovi jen kousek.Divný, zase jsme narazili na AI. Tentokrát s evropským přesahem, Mythos a to, jak se k němu staví Evropa versus americká garnitura, víte, jak to myslíme. Spoiler alert! V případě Evropy opatrně, pomalu a s hodně dokumenty. V případě Ameriky rychle, hlasitě a s někým, kdo to celé radši zařízne a omylem oznámí na Signalu.Nechyběl ani Petrův výlet do New Yorku a klasické čtecí okénko Martina, který teď frčí na The Black Book of Power od Stana Taylora. Chytlo ho to tak, že se najednou marně snaží přeprogramovat vlastní návyky. Mno a jde to hůř, než jakýkoli projekt, který si navibecodujete za víkend v Cursoru. Za nás taková letní, středověká paráda.

Jednapadesátý díl a my stále hledáme svůj rytmus, tentokrát jsme ho našli někde mezi roky 1993 a 1999, kde jsme ho mimochodem nechali naposledy.Začali jsme tam, kde každá správná nostalgická epizoda musí začít: u kazet. Když se vinyl dokázal vrátit, tak to možná i stará, dobrá kazeta zvládne. Od kazet je to jen kousek k vypalování CD, devadesátkového porna (čistě analyticky, samozřejmě) a telefonů, které uměly hlavně volat a možná psát zprávy. Pak přišel ten filosofický moment, jak to u nás bývá. Máme víc věcí, létáme na Měsíc a možná na Mars, streamujeme cokoliv kdekoliv, a přitom se nám zdá, že té čisté, nevědomé radosti nějak ubývá. Nebo už je toho prostě moc.Co si budeme povídat, tahle otázka nemá dobrou odpověď, ale my jsme jí i tak dokázali najít.Nebyli bychom to ale my, kdybychom nezůstali stát u staromilství ještě o kousek déle, tentokrát u toho, co kdo z nás doma schraňuje z dob minulých (Honza v tomhle ohledu naprosto dominuje).Na závěr jsme si odškrtli povinnou položku každého českého podcastu posledních týdnů, Heated Rivalry. Klasicky jsme v tom asi poslední. Přidali jsme zas nějaké filmy, seriály a pár her. Starej, dobrej Středo/věk. 

Bylo pozdní valentýnské odpoledne, ideální čas na kávu, pocit falešného klidu a hřejivou iluzi, že člověk má všechno hotové. Honza seděl, užíval si prázdné todo listy v hlavě; a přesně v ten moment mu to došlo: znělka i synopse k poslednímu dílu Středověku nikde. Přitom ten díl už pár dní leží v inboxech a čeká jen na to, až se někdo uráčí ho poslat do světa.Otevírá poznámky na iPhonu. Nic. Prázdno. Snaží se rozpomenout, o čem ten díl vlastně byl, marně. Mentální bílá stěna. Ví jen, že bylo teplo, on se stihl najíst, a zbylí dva členové středověké bandy v heroickém boji s kaloriemi a stárnutím nedali do pusy ani hranolku. Výsledkem je historicky první nealko Středověk. Možná dokonce první díl v dějinách podcastu, který přežil jen o vodě a bezcukrovém soft drinku. Smutné. Nebo zodpovědné. Těžko říct.Výsledkem je zas Středověk, jak ho znáte. Jen tentokrát bez alkoholu, zato s klasickou dávkou chaosu a sebeklamu. 

Jak jinak začít finále 7. řady než tématem, ve kterém jako národ excelujeme asi stejně jako v designu státních webů. Jo, jsou to pohřby. Pořád totiž neumíme udělat důstojné rozloučení, stejně jako neumíme stát ve frontě, říct si o férový plat nebo projít kolem “akce” v Lidlu bez toho, abychom si nekoupili pětatřicátou vrtačku na slevě. A od pohřbů je to už jen drobný kotrmelec k otázce, kde vlastně sídlí naše vědomí, které má evidentně lepší ping než tvůj dial-up s Counter-Strikem v devadesátkách.Nebyl by to Středo/věk, kdybychom se nedostali na unscripted tvorbu, kvalitu filmů, a samozřejmě i na Honzu, který nepouští Petra ke slovu a přiznává, že fláká život na socialu. K tomu přihodíme i hluboký ponor do toho, jak správně manifestovat. (A ne, není to kapitola z učebnice dějepisu.)A protože máme smysl pro drama, před koncem přichází Arnold. Ano, ten Arnold. Silnější než náš time management, disciplinovanější než náš spánek a inspirativnější než všechny naše myšlenky dohromady. Protože nám předá jedno životní moudro. Takovou tu univerzální pravdu, co si můžete dát na nástěnku, tričko nebo si s ní omluvit další špatné rozhodnutí:Nejlepší volba v životě je vždycky ta třetí.

Praha už není jen zlatá, ale taky pěkně naleštěná. Nejvíc je to vidět na hotelech, co z ní dělají takový Mayfair Londýna. Jen s výhledem na Hrad a bez čaje o páté. Na přetřes se dostal zase Matrix, protože realita je, jak víme, dost přeceňovaná. A taky došlo na nový iPhone Air. Nejtenčí z nejtenčích, v podstatě iPhone 15 Pro na dietě. Nebo to se nám Honza snažil vnutit. Martin nakousl téma magie, tentokrát ale ne v podání báby v chýši, spíš v podobě technologií, které jsou čím dál víc jak ze světa čar a kouzel. A když už jsme u tý magie, přišla řeč i na dýška v appkách. Kam mizí? Kdo je vlastně dostává? A proč se u toho vždycky cítíme jako idioti? Zkrátka náš klasickej díl. Tak trochu jak v hospodě, jen s ginem. Honza byl tentokrát podezřele rázný a každé téma, které zavánělo hlubší debatou, utínal jediným slovem: Tečka. A možná je to tak dobře. Středo/věk je zpátky. Aspoň na chvíli.

Po dvou měsících letní odmlky (čti flákání) jsme zpět. Jeden má moc práce, protože řeší, proč se seriál s rozpočtem menším než catering Euforie propadá ve sledovanosti, druhej se courá někde po Islandu, kde hledá smysl života a termální pramen s ideálním pH. A třetí mezitím pročítá odborné publikace o AI, ve kterých se snaží najít, kdy ho konečně nahradí jazykový model s větší emoční inteligencí a menší potřebou uznání. Co se v tomhle díle dozvíte? Že se tak nějak máme fajn a že trochu recyklujeme témata. Ale hele, když můžeš doma třídit obal od veganský paštiky do čtyř různých popelnic, můžeš přežít i to, že znova řešíme Apple, dovolenou, Teslu, spánek, volný čas a vlastní smysl. Jo a Honza? Ten si neudělal jedinou poznámku. Jedinou věc, kterou má v tomhle podcastu na starosti a nedal to (a tak teď vaří z vody). Tak aspoň, že na chvíli promluvil. Možná až podezřele hodně, ale to je na delší terapii. Takže jestli čekáte strukturovaný podcast plný čerstvých témat a pečlivě vedených poznámek… tak to si pusťte někoho jiného. Tohle je prostě Středo/věk.

Měření všeho, Microsoft všeho, Mikýř všude Taková klasika, probrali jsme všechny trackery světa, abychom zjistili, že stejně nespíme dobře, i když v grafu je všechno v cajku. Probrali jsme Apple Watch, Whoop a další udělátka moderní úzkosti, které vás prostě odmění za to, že jste si večer šli lehnout… Zastavili jsme se i u Mission Impossible, protože Tom v šedesáti skáče z letadel, zatím co my bědujeme, že máme malej deep sleep. Řeč přišla i na Microsoft, korporát, který nic neudělá pořádně, ale nějak dostatečně. A vono jim to, světe div se, vychází. No a nakonec Mikýřova cestovka do Číny. Nakousli jsme i tu Bitcoinovou kauzu, byť moc brzo. Protože vědět, že šlo o 5 366 BTC, tak se u toho zastavíme na trochu déle…

Mohli bychom se tu rozepsat o Viktorovi Koženém, Filipovi Turkovi, zážitcích z Berlína, daních na Slovensku nebo budoucnosti Generace Z. Ale neuděláme to. Dost bylo keců. Zakládáme politickou stranu Středo/věk a sbíráme zatím 1 000 hlasů na registraci. Těch zbylých 90 tisíc hlasů (držíme se při zemi) už nějak pak dáme. Naše základní východiska: Středová orientace, důraz na rozumné kompromisy a odmítnutí extrémů. Liberální hodnoty jako je svoboda jednotlivce, ochrana práv menšin a otevřenost Evropě. Srozumitelný jazyk, řešení konkrétních problémů běžných lidí, jednoduchá komunikace a hlavně, přímá komunikace. Nabízíme řešení, která jsou reálná, nikoli jen líbivá.